Komentáře

1 Olivka Olivka | E-mail | Web | 11. června 2015 v 22:01 | Reagovat

Byla jsem přesvědčená, že mám děti ráda (všeobecně), než mi došlo, že to tak není. Mám ráda jen naše děti, děti mojí sestřenice, se kterými jsem od mala, kteří mě jakž takž poslouchají a nepřerůstají mi přes hlavu, když s nimi mám být. Na cizí se nesmí houknout, když dělají něco špatně, když je člověk bude chtít odchytávat, až budou padat, tak bude jeden vypadat jako úchyl (co je na tom slově špatně?). O pohlazení nebo chytnutí za ruku ani nemluvě.
Jasně, přijdou mi roztomilý, čučím jak blbá do kočárků a zubím se na ně v dopravních prostředcích. A taky si přijdu jako magor. Ale jestli chci vlastní? Čím jsem starší, tím méně. Za  jedno není s kým a vlést se do mého plánu "děti do 30" to teda asi neklapne (a svatba po škole, ha ha). A pak si taky stačí přečíst pár zaručeně "antikoncepčních" článků nastávajících maminek tady na blogu :) Ale když to přijde, tak to budu brát jako dar, kterého si mám vážit.

2 Vera Vera | E-mail | Web | 11. června 2015 v 23:28 | Reagovat

Malé dítě je nepopsaný list a je jen na rodičích k čemu jej povedou.Děti jsou odrazem svých nejbližších, to je fakt. Ale v určitém věku se to zlomí. Přijde puberta, dospívání a dítě si samo najde vlastní cestu. Postaví si hlavu a začne žít podle sebe. Což znamená, že i ta nejrozmazlenější a nejuřvanější dítka mají šanci jednou prozřít. Hezký blog. ^^

3 Blanka Blanka | Web | 14. června 2015 v 11:52 | Reagovat

Děti jsou dar, ovšem některé jsou na zabití, díky svým rodičům. Takže jak říkáš - jak si je vychováš, takový je máš!

4 L. L. | Web | 16. června 2015 v 10:57 | Reagovat

:) nádhera ... ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.