Slet čarodějnic aneb. nové zboží v sekáči

23. dubna 2015 v 18:29 | K.W. |  Názory
Předem bych ráda všechny informovala, že nejsem odpůrce secondhandů. Nazývám se spíš odpůrcem některých lidí, kteří pomalu, ale jistě kazí můj relaxační lov za módními úlovky.

Bývaly časy, kdy jsem se na nové zboží v sekáči těšila celý týden. Když potom ten den D nastal, vykašlala jsem se na školu, hodila jsem do kabelky složenou látkovou tašku a vydala se s pár stovkama na obchůzku. Ten den bylo sice v obchodě víc lidí než jindy, nicméně se uličkama dalo chodit, člověk se mohl nadechnout a nevylezl ven z obchodu s oroseným obličejem. V mém "oblíbeném" sekáči je vždycky hromada věcí, skrz které se musíte prošmejdit až k těm dokonalým věcem (které tvoří tak 5% z té celé tuny hadrů) tak nejméně půl hodiny. Když už se vám to ale povede, vyjdete ven s frňákem nahoru, jak jste šikovný a jak jste si úctyhodně vyhrabali opravdu perfetkní kousky, který by vám každý mohl závidět.

Vždycky jsem ven odcházela s úsměvem a s takovým pocitem, jako kdybych něco vyhrála. Nebo jako bych našla na chodníku pětistovku. Prostě jsem se blaženě tetelila, doma si oblečení vyprala a hned den na to už jsem se v něm promenádovala. Ve škole mi holky to oblečení vždycky chválily. Bylo zajímavý pozorovat, jak mi nic moc nekomentovaly a zrovna, když jsem na sobě měla kousek ze sekáče, to za mnou kolikrát i přišly přes celou místnost a upřímně mi věc pochválily (tedy alespoň si to myslím).

Dnes se ale mají věci jinak. Sekáč jako takový se téměř nezměnil. Stále v něm můžu docílit toho zmíněného uspokojení, kdy si užívám svou výhru. Nicméně jak už můžete tušit, změnili se lidi, kteří tuhle hadrárnu navštěvují.

Někdy si tam připadám jako v místnosti, do které v určitou hodinu v určitý den (přesně v tu chvíli, kdy do obchodu vlezu já) někdo vhodí 20 obálek s důchody a následovně tam vpustí nepoměrný počet 50 důchodců. Dveře zaklapnou a nejde z místnosti vyjít dříve než za 2 hodiny.

....nebo jako magnet, kdy já jsem jeden pól a ty udejchaný dychtivý ženský - druhej. (Nedokážu pochopit, ne, opravdu to nikdy v životě nepochopím, jak může existovat člověk, který začne chmatat po oblečení, které si na věšáku zrovna prohlížím já. (U toho navíc vydává zvuky jako při porodu, kdy se tlačí skrz další utiskovanou dušičku stojící vedle mě.))

...nebo jako v uzavřeném dětském hřišti, kam vženou děti, kterým právě sebrali hračku, dudlík, zmrzlinu nebo klacek z ruky.

V neposlední řadě jako na místě, kam se slepicím právě hodilo zrní.

...

Nebo na sletu čarodějnic.

Zkrátka a dobře, lidi (ti, které tam potkávám, nebo vás potkává podobný člověk jako já) zamyslete se. Nechoďte nakupovat se třemi hyperaktivními dětmi, nesahejte na to, co už někdo vedle vás drží v ruce, chovejte se slušně.

A když bych na závěr měla promluvit k těm z vás, kteří někdy prožíváte to samé, a k sobě, řekla bych snad jen: změňme lokál. A nebo PEVNÝ NERVY!!!
 


Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 20:09 | Reagovat

Já do sekáčů či "hrabáren" moc nechodím, většinou je tam tak nepřeberné množství oblečení, že nevím, co vybrat, já prostě neumím správně "hrabat" :D :D. Ale neodsuzuji nikoho, kdo to dělá; nejde se tam i skvělé a módní oblečení a přitom za babku ;-).
No jo, hyperaktivní děti, to je oříšek který nedokáže rozlousknout ani znalá vychovatelka :D. Já nesnáším, když se mi někdo kouká přes rameno, třeba v případě, když vybírám oblečení, co to ty lidi vůbec napadá? :-(.

2 leani leani | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 9:16 | Reagovat

:D tuhle zkušenost mám bohužel z vánočních nákupůů v praze...jak to nakupování miluju, tak tohle bylo jednoduše příliš! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama