Jak ne/vybrat tu správnou VŠ aneb. zrazená K

31. ledna 2015 v 13:25 | K.W. |  Mým Srdcem
Byla jednou jedna Klárka, která snila o tom, že udělá maturitu, dostane se na vysokou školu s dobrým jménem a bude žít parádní vysokoškolský život v Praze. Nevěděla, co vlastně úplně přesně chce studovat, tak šla na první školu, kam jí vzali a myslela si, že jí tam trkne, čím chce být, udělá bakaláře a na magistra už se bude specializovat. Jenže nevěděla, že si vybrala hloupě, a že ta škola není to pravé ořechové právě pro ní. No zkrátka, nyní vám povím, jak jsem se od maturity dostala až sem, tam, kde právě ted jsem. Znovu na samém začátku. Ale není to vůbec špatný začátek :).

Když se blížila maturita, nevěděla jsem, na jakou vysokou chci jít, tak jsem to vzala tou vyřazovací metodou. Vzala jsem to za opačný konec a začal vyřazovat to, co rozhodně studovat nechci. V žádném případě ne nic chemického, fyzikálního, matematického, zkrátka přírodovědného. Věděla jsem, že na to má hlava stavěná není, tudíž jsem se zaměřila na humanitní studia. Doslova. Na Karlově univerzitě je takový obor - studium humanitní vzdělanosti, který k sobě vezme každýho, kdo mu přeloží ze slovníkem odborný text - tedy téměř všechny. Nejprve se tam učíte základy socilogie, psychologie a ekonomie, no a další semestr dokonce filozofie, antropologie a historie! Tak si říkám, na tom nemůže být vůbec nic špatného, sice na ten obor každý nadává, jak je k ničemu a nic z něho nakonec nebude, ale to jsou určitě jen pomluvy. Šla jsem tedy do toho. Přijímačky jsem úspěšně zvládla, přeložila jsem francouzský filozofický text o neuvěřitelně nudných věcech do češtiny a chválila se, jak jsem se dostala na vysokou školu. Můj sen se může začít realizovat.

Přestěhovali jsme se s přítelem do Prahy na poslední chvíli do moc krásného bytečku v úplné novostavbě na kraji Prahy a lebedili si, jak si ho můžeme zařídit vlastním nábytkem. Znáte mě. Vydováděla jsem se v dekoracích, barvách závěsu, nábytku, polštářů a povlečení, namalovala jsem si sama vlastní obrazy, vybavili jsme si kuchyni a začali si sami hospodařit. A to byla asi ta nejpozitivnější věc v celém mém zimním semestru.

Do tohoto oboru totiž přijali kolem 600 lidí, stala jsem se tedy jednou právoplatnou studentskou ovcí z toho obřího humanitního stáda, které se skládalo většinou z lidí, co na té škole jsou omylem, protože je nikam jinam nevzali. Nestala jsem se studentkou, která by na té škole něco znamenala. Byla jsem spíš číslo, vzorek, než student, kterého by si učitel zapamatoval. Byla jsem tam neviditelná, neexistovala jsem. Ve finále, ani jeden jediný učiel mě nepoznal jménem. Možná jeden ochlasta a strašně free člověk na filozofii, který na té škole jako učitel vůbec neměl co dělat, chodil každou přednášku do hodiny minimálně o 20 minut pozdě a když už přišel, rozbalil si svojí sváču, vytasil na lavici monstera a dal nám na zbytek hodiny práci se slovy "jsem moc unevenej, ten život stojí zaprd, musim se najíst". Na předměty francouzštiny, kterou tak zbožnuji, měl dokonce profesor ještě horší výslovnost než já po prvním roce učení se frániny. A to jich mám za sebou 6. Ekonomie mě strašně bavila. Sice jsem byla opět ovcí, ale byla to zajímavá témata a paní profesorka byla mocmoc sympatická. Psychologie mě bavila strašně moc. Sociologie vůbec, protože když profesor otevřel pusu, začala se z něho valit rychlešířící se ukolébavka, po které jste při konci hodiny skoro ani neměli sílu se zvednout ze židle.


Jenže já jsem si nic z tohohle během toho podzimu vůbec neuvědomovala. Byla jsem naivní a zaslepená, všem kolem jsem tvrdila, jak se mi tam líbí, jak je to super. Dokonce jsem přemlouvala i samu sebe. Nedokázala jsem si připustit na jaké pastvě to jsem. Nedokázala jsem si přiznat - no, to se ti ten tvůj sen docela zpackal vid. Stále jsem čekala na nějakou spásu, ale nic se nezměnilo. Byla jsem radši s přítelem na bytě, ztrácela jsem chut do té školy vůbec chodit. Připadala jsem si strašně zbytečně. No a pak přišlo zkouškové a při tom učení se na psychologii jsem si uvědomila, že mě strašně baví. Lezla mi do hlavy úplně sama, dokonce jsem se o ty témata zajímala o něco víc různým hledáním na internetu apodobně. Jenže na této škole se studuje obecná humanitní vzdělanost. Čeká mě hnusná filozofie a dalši věci. A tak jsem si řekla, dost. Končím. Už nebudu jednou tou ovcí ze stáda. Nechci, aby ze mě byl "nikdo". Po té škole bych se stejně nikde neuplatnila. A tak jsem začala čmuchat kolem po jiných oborech. A našla svou vysněnou psychologii na pedagogické fakultě. A tam já půjdu! Berou tam jen 40 lidí ze 700. Ale budu tak moc makat, abych ty přijímačky zvládla. Protože radši se budu drtit na takovýto předmět, kde vezmou pár lidí kterých si pak váží, než na školu, kde berou každýho, ale jsem neviditelná.

No a jak zní tedy mé rady? Už je můžete vytušit.
Nehrnte se za každu cenu na vejšku, přesto, že nevíte, co chcete dělat a byli byste tam jen proto, že to chtějí vaši rodiče, nebo vás k tomu tlačí okolí. Nemusíte se cítit méněcenní jen proto, že právě nechodíte na VŠ. Nebo, opravdu se věnujte přijímačkám na obor, který chcete studovat, přesto, že je tam nával. Dejte si velký cíl, který vás nakopne. Dostat se přes takové síto? To vás sakra posune dál. Vím, že si každý dává přihlášky "záchrany", jenže k čemu vlastně jsou. Komu pomůžou. Budeme potom uspokojení? Je opravdu jedno kam na VŠ chodíme, hlavně, že to je vysoká? Hlavně, že budeme mít bakaláře? No, když jste tak silní, že se dokážete 3 roky učit ve velkém něco, co vás nebaví, tak proč ne. Ale já jsem taková, že mi leze do hlavy jen to, co mě baví. Lezly by mi tam i jiný věci, jenže k takovým knížkám a poznámkám si já nikdy nesednu a nikdy se je nebudu hodiny,dny a týdny učit nazpamět jen abych měla bakaláře.

No ale, vlastně ten špatný výběr vysoké školy je k něčemu dobrý. Uvědomila jsem si, co nechci dělat. A hlavně, co chci konečně studovat. Takže, bude ze mě dětská psycholožka? Kdo ví? Ale zapálená jsem do toho tedy dost, snad nikdy jsem nebyla víc.

(PS: omlouvám se, že nepíšu články s některýma písmenkama s háčky, píšu totiž přes Ipad s klávesnicí, která je německá a na těhto pár znaků jsem ještě nepřišla.)
 


Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 31. ledna 2015 v 13:37 | Reagovat

amen, že... :)

2 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 13:42 | Reagovat

Podle mě má smysl dávat si záchranou přihlášku na stejný/podobný obor, na který opravdu chceš, ale třeba na méně lukrativní školu... (ne, že by mi to, že si to říkám, nějak pomohlo při rozhodování, ale... :D)

3 Limeo Limeo | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 15:34 | Reagovat

Já mám vybráno již dlouho, asi čtyři roky a mé přesvědčení pořád drží - chci studovat žurnalistiku :-D. Ale ráda ocením tvé rady, třeba mně to přiměje, abych začala o studiu přemýšlet jinak ;-).
S jednou věcí souhlasím - vysoká škola, kterou chci studovat, nesmí mít nic společného s matematikou, fyziku nebo - nedej bože - chemií.
Myslím, že jsi se rozhodla dobře, když jsi s tím oborem skončila. Každý, kdo si vybírá vejšku by měl vědět, že ho to musí bavit, protože se tím pak bude živit celý dlouhý život.
Zapálení je důležité ;-). Přeji ti hodně štěstí, jak ve studiu, tak v životě ;-).

4 Lili Lili | Web | 31. ledna 2015 v 15:52 | Reagovat

No, abych pravdu řekla, já jsem taky na takové škole, kde berou opravdu každého (VŠCHT Praha). A vlastně jsem tu skončila hlavně proto, že jsem neudělala dvoje přijímačky. Ale na rozdíl od jiných lidí, nejsem na oboru, který by mě vůbec nezajímal a byla bych tu jenom proto, že mě vzali.
Sice jsem to měla jako záchranu, ale stejně jsem sem taky chtěla jít. A pokud mě nevyhodí, tak tu asi i zůstanu, protože se mi nechce jít zase do prváku.
Ale máš pravdu, že je spousta lidí, co jdou na nějakou školu jen proto, že tam berou každého a  aby měli titul, aniž by je zajímalo to, co studují, prostě si přetrpí svých pár let a mají co chtěli (což zrovna není případ naší školy, protože v prváku půlku lidí vyházejí kvůli matice a chemii).
Tak přeji hodně zdaru a ať se dostaneš kam chceš. :)

5 Scribbler Scribbler | Web | 31. ledna 2015 v 16:01 | Reagovat

Ja prave vubec nevim, kam budu jednou chtit. Je pravda, ze bych chtela neco s historii, ale uplatneni moc velky neni, takze uvidime. Takze asi neco s matematikou. Zatim mam jeste spoustu casu, ale
sama vim, jak rychle to muze utect.
Jinak preju hodne stesti s psychologii, je uzasny, ze se pro neco dokazes rozhodnout a naplno se tomu venovat.
.

6 Elwin Elwin | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 20:08 | Reagovat

Amen, jenom bych dodala, že s bakalářem jsi ve většině případů bohužel pořád nic a koneckonců, na navazujícím se člověk konečně dostane k těm úžasným zajímavým věcem.
Strašně moc jsem chtěla na molekulární a buněčnou biologii, ale nezvládla jsem přijímačky a šla na německou filologii. Nic lepšího mě potkat nemohlo, protože, upřímně, až tam jsem si uvědomila, jak zvrácené sebevědomí jsem po maturitě měla a myslela si, jak mi svět leží u nohou, jenže on na mě zvysoka kašlal... ne, ani to ne. Teď jsem konečně se svou milovanou literaturou, umím skvěle německy (aspoň to zdárně předstírám a vypadá to, že mi okolí věří :D ) a jsem spokojená :) ačkoliv, teď se na přírodovědě otevřel nový obor (genové inženýrství) a mně ukápla slina, sen o genetice ve mně pořád je, ač teď už ho vidím realisticky :D
Držím palce s psychologií :)

7 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 1. února 2015 v 11:18 | Reagovat

Měla jsem to dost podobně. Akorát jsem byla donucena na svou ex VŠ chodit tři roky a k ničemu, protože pak se dostali ke státnicím pouze 3 lidi. A sama jsem sebe přesvědčovala, že mě to baví a budu tam, že už je to škoda. To ano. Ale co se dá dělat. Tři roky zbytečně? Myslím, že díky tomu jsem našla tu správnou VŠ, obor, který mě baví a který nebyl otevřený, když jsem končila střední. Mimochodem, na ex VŠ jsem měla učitele na filozofii, který dělal to samé, jako ten tvůj. Pil stejný nápoj. Nemohla bys mi napsat třeba do mailu jeho jméno, pokud to nechceš napsat tady do komentáře? :-D Musí to být stejný člověk! Nebo je každý učitel filozofie stejný :-D

8 kler-wonder kler-wonder | 1. února 2015 v 11:33 | Reagovat

[7]: Klidně to tu zmíním, Jakub Chavalka :D podle mě je ale hodně takových filozofu :D

9 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 1. února 2015 v 14:02 | Reagovat

[8]: Je to on!!! :D Měli jsme ho na UJEPu :D Prý že nemá peníze na svačinu a má hlad :D a pil Monstera :D

10 kler-wonder kler-wonder | 1. února 2015 v 14:18 | Reagovat

[9]: tak to je nahodicka, svet je malej :D to pak vis o cem mluvim

11 I. I. | 1. února 2015 v 18:34 | Reagovat

Ja jsem to takhle mela se stredni.. :) kazdej si myslel, ze chci ucitelkou... Takze moje volba byla "jasna", ale me se tam nelibilo a ani ne to nebavilo. Nenluve o intru, kam nas narvali na pokoj po 8mi. Tak jsem po vysvedceni prestoupila na zdravku.sice jsem musela delat preskusovani a hrozilo mi, ze budu delat prvak odznova, ale zvladla jsem to. A tahle skola me bavi mam i lepsi znamky. Kolektiv sice neni hezky jako predtim, ale da se strpet mnohem vic, nez byt na skole na ktere me to nebavi. A nemusim byt na intru a muzu dojizdet z domova, takze mam po vecerech klid. Nekdy je lepsi se nekterych veci nebat a jit do toho.. ;)

12 justness justness | Web | 2. února 2015 v 15:21 | Reagovat

Musím ti poděkovat, protože jsem díky tobě dostala ještě větší odhodlání. Jsem na gymnáziu - teprve ve 2.6, ale výběr vysoké mám v hlavě celkem často. Zbožňuju jazyky... proto bych chtěla na lingvistiku. Jenže se bojím, že to nezvládnu. (Což je asi běžné u každého.) Mám na jazyky poměrně talent. Zato matika a podobné hovadiny... to je pro mne španělská vesnice. Začala jsem se učit sama doma španělštinu a teď momentálně čekám, až mi přijde učebnice pro samouky objednaná z internetu. :)

13 ♥Katarina♥ ♥Katarina♥ | Web | 2. února 2015 v 22:01 | Reagovat

No máš štěstí že si přišla na to, co chceš dělat. Já jsem v prvnáku, nějak mě to nezaujalo ale asi bych neměla odvahu to zkusit jinde. Už tak je zázrak, že jsem se sem dostala.
Nevím co bych chtěla dělat nebo spíše studovat ale tento stávající obor to zrovna asi nebude. =)
Jinak tobě přeji hodně štěstí. =)

14 Kamča Kamča | 11. března 2015 v 15:59 | Reagovat

Uvědom si, že i na oboru, který tě baví, budou vždycky předměty, co tě bavit nebudou.

15 kler-wonder kler-wonder | 13. března 2015 v 22:13 | Reagovat

[14]:  no to samozrejme vim, ale lepsi par predmetu co me nebavi nez 90% predmetu co me nebavi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama