Leden 2015

Zajímavosti/nezajímavosti o mém já

31. ledna 2015 v 21:58 | K.W. |  Mým Srdcem

Myslím si, že je mezi vámi několik lidí, kteří můj internetový sešit čtou už dlouho, a proto mě už tak nějak dá se říci znají. Nebo to lze alespon odhadnout. Otevírám se tu vcelku dost, nicméně nikdy jsem ještě nedělala článek, kde bych vám přiblížila mé já. Trošku toho nevyřčeného z mého zákulisí. No a jelikož po mém posledním článku víte, že jsem momentálně přerušila VŠ, mám na psaní mnohem více času. Jupí.

Tak tedy kdo vlastně jsem? Co jste o mně možná nevěděli?

1. Hraju bojové strategické týmové online hry. (konkrétně - Vain Glory)
2. Miluju játra na roštu
3. Nechodím ke kadeřnici, vlasy si stříhám jen já sama
4. Každý den vypiju minimálně jede zelený čaj
5. Jsem kinový maniak. V kině minimálně 2x do měsíce.
6. Jsem líná číst knihy.
7. Miluju módu, je to má slabost a jsem schopná za ní utratit klidně celou mojí výplatu
8. Propadla jsem produktům značky Apple
9. Ráda si pochutnávám na veganské kuchyni (konkrétně "Loving Hut" nahoře v OC Nový Smíchov)
10. Miluju děti a sním o velké rodině.
11. Mám o 7 let staršího přítele
12. Kdyby mě právě ted požádal o ruku, řekla bych ano :)
13. Nesnáším lesklé oblečení a doplnky
14. Neumím lyžovat ani bruslit
15. Nemám ráda zimu
16. Mám alergii na prach, peří, pyl, roztoče a kočky
17. Každý den si prohlížím obrázky na weheartit.com (weheartit.com/lovelustfaithplusdreams)


18. Strašně se mi líbí slunečnice
19. Mám ráda značky intimmissimi, reserved, mohito a MaS
20. Nepotrpím si na náušnice, náhrdelíky a náramky, přesto, že se mi strašně líbí
21. V 11 letech jsem byla ostříhaná na ježka. Od té doby toužím po dlouhých vlasech
22. Toužím procestovat Skandinávii nebo se tam rovnou odstěhovat
23. Mé nejoblíbenější barvy jsou bílá, černá, červená a tmavě modrá
24. Jsem absolventkou hry na flétnu (8 let)
25. 5 let jsem tancovala country tance
26. Nenávidím rýžovou kaši
27. Pravidelně chodíme s přítelem do indické restaurace

Jak ne/vybrat tu správnou VŠ aneb. zrazená K

31. ledna 2015 v 13:25 | K.W. |  Mým Srdcem
Byla jednou jedna Klárka, která snila o tom, že udělá maturitu, dostane se na vysokou školu s dobrým jménem a bude žít parádní vysokoškolský život v Praze. Nevěděla, co vlastně úplně přesně chce studovat, tak šla na první školu, kam jí vzali a myslela si, že jí tam trkne, čím chce být, udělá bakaláře a na magistra už se bude specializovat. Jenže nevěděla, že si vybrala hloupě, a že ta škola není to pravé ořechové právě pro ní. No zkrátka, nyní vám povím, jak jsem se od maturity dostala až sem, tam, kde právě ted jsem. Znovu na samém začátku. Ale není to vůbec špatný začátek :).

Když se blížila maturita, nevěděla jsem, na jakou vysokou chci jít, tak jsem to vzala tou vyřazovací metodou. Vzala jsem to za opačný konec a začal vyřazovat to, co rozhodně studovat nechci. V žádném případě ne nic chemického, fyzikálního, matematického, zkrátka přírodovědného. Věděla jsem, že na to má hlava stavěná není, tudíž jsem se zaměřila na humanitní studia. Doslova. Na Karlově univerzitě je takový obor - studium humanitní vzdělanosti, který k sobě vezme každýho, kdo mu přeloží ze slovníkem odborný text - tedy téměř všechny. Nejprve se tam učíte základy socilogie, psychologie a ekonomie, no a další semestr dokonce filozofie, antropologie a historie! Tak si říkám, na tom nemůže být vůbec nic špatného, sice na ten obor každý nadává, jak je k ničemu a nic z něho nakonec nebude, ale to jsou určitě jen pomluvy. Šla jsem tedy do toho. Přijímačky jsem úspěšně zvládla, přeložila jsem francouzský filozofický text o neuvěřitelně nudných věcech do češtiny a chválila se, jak jsem se dostala na vysokou školu. Můj sen se může začít realizovat.

Přestěhovali jsme se s přítelem do Prahy na poslední chvíli do moc krásného bytečku v úplné novostavbě na kraji Prahy a lebedili si, jak si ho můžeme zařídit vlastním nábytkem. Znáte mě. Vydováděla jsem se v dekoracích, barvách závěsu, nábytku, polštářů a povlečení, namalovala jsem si sama vlastní obrazy, vybavili jsme si kuchyni a začali si sami hospodařit. A to byla asi ta nejpozitivnější věc v celém mém zimním semestru.

Do tohoto oboru totiž přijali kolem 600 lidí, stala jsem se tedy jednou právoplatnou studentskou ovcí z toho obřího humanitního stáda, které se skládalo většinou z lidí, co na té škole jsou omylem, protože je nikam jinam nevzali. Nestala jsem se studentkou, která by na té škole něco znamenala. Byla jsem spíš číslo, vzorek, než student, kterého by si učitel zapamatoval. Byla jsem tam neviditelná, neexistovala jsem. Ve finále, ani jeden jediný učiel mě nepoznal jménem. Možná jeden ochlasta a strašně free člověk na filozofii, který na té škole jako učitel vůbec neměl co dělat, chodil každou přednášku do hodiny minimálně o 20 minut pozdě a když už přišel, rozbalil si svojí sváču, vytasil na lavici monstera a dal nám na zbytek hodiny práci se slovy "jsem moc unevenej, ten život stojí zaprd, musim se najíst". Na předměty francouzštiny, kterou tak zbožnuji, měl dokonce profesor ještě horší výslovnost než já po prvním roce učení se frániny. A to jich mám za sebou 6. Ekonomie mě strašně bavila. Sice jsem byla opět ovcí, ale byla to zajímavá témata a paní profesorka byla mocmoc sympatická. Psychologie mě bavila strašně moc. Sociologie vůbec, protože když profesor otevřel pusu, začala se z něho valit rychlešířící se ukolébavka, po které jste při konci hodiny skoro ani neměli sílu se zvednout ze židle.


Jenže já jsem si nic z tohohle během toho podzimu vůbec neuvědomovala. Byla jsem naivní a zaslepená, všem kolem jsem tvrdila, jak se mi tam líbí, jak je to super. Dokonce jsem přemlouvala i samu sebe. Nedokázala jsem si připustit na jaké pastvě to jsem. Nedokázala jsem si přiznat - no, to se ti ten tvůj sen docela zpackal vid. Stále jsem čekala na nějakou spásu, ale nic se nezměnilo. Byla jsem radši s přítelem na bytě, ztrácela jsem chut do té školy vůbec chodit. Připadala jsem si strašně zbytečně. No a pak přišlo zkouškové a při tom učení se na psychologii jsem si uvědomila, že mě strašně baví. Lezla mi do hlavy úplně sama, dokonce jsem se o ty témata zajímala o něco víc různým hledáním na internetu apodobně. Jenže na této škole se studuje obecná humanitní vzdělanost. Čeká mě hnusná filozofie a dalši věci. A tak jsem si řekla, dost. Končím. Už nebudu jednou tou ovcí ze stáda. Nechci, aby ze mě byl "nikdo". Po té škole bych se stejně nikde neuplatnila. A tak jsem začala čmuchat kolem po jiných oborech. A našla svou vysněnou psychologii na pedagogické fakultě. A tam já půjdu! Berou tam jen 40 lidí ze 700. Ale budu tak moc makat, abych ty přijímačky zvládla. Protože radši se budu drtit na takovýto předmět, kde vezmou pár lidí kterých si pak váží, než na školu, kde berou každýho, ale jsem neviditelná.

No a jak zní tedy mé rady? Už je můžete vytušit.
Nehrnte se za každu cenu na vejšku, přesto, že nevíte, co chcete dělat a byli byste tam jen proto, že to chtějí vaši rodiče, nebo vás k tomu tlačí okolí. Nemusíte se cítit méněcenní jen proto, že právě nechodíte na VŠ. Nebo, opravdu se věnujte přijímačkám na obor, který chcete studovat, přesto, že je tam nával. Dejte si velký cíl, který vás nakopne. Dostat se přes takové síto? To vás sakra posune dál. Vím, že si každý dává přihlášky "záchrany", jenže k čemu vlastně jsou. Komu pomůžou. Budeme potom uspokojení? Je opravdu jedno kam na VŠ chodíme, hlavně, že to je vysoká? Hlavně, že budeme mít bakaláře? No, když jste tak silní, že se dokážete 3 roky učit ve velkém něco, co vás nebaví, tak proč ne. Ale já jsem taková, že mi leze do hlavy jen to, co mě baví. Lezly by mi tam i jiný věci, jenže k takovým knížkám a poznámkám si já nikdy nesednu a nikdy se je nebudu hodiny,dny a týdny učit nazpamět jen abych měla bakaláře.

No ale, vlastně ten špatný výběr vysoké školy je k něčemu dobrý. Uvědomila jsem si, co nechci dělat. A hlavně, co chci konečně studovat. Takže, bude ze mě dětská psycholožka? Kdo ví? Ale zapálená jsem do toho tedy dost, snad nikdy jsem nebyla víc.

(PS: omlouvám se, že nepíšu články s některýma písmenkama s háčky, píšu totiž přes Ipad s klávesnicí, která je německá a na těhto pár znaků jsem ještě nepřišla.)

Pochval se za 3 věci a vyhraj! (projekt)

8. ledna 2015 v 18:26 | K.W.


Soutěž skončila! Výsledky budou co nevidět. Doufám, že jste s chválením sami sebe nepřestali ;)



Nedavno jsem napsala článek, ve kterém píši o tom, jak mi jedna známá vnukla nápad o jedné zajímavé věcičce.

"Kup si nějaký pořádný diář a každý den večer si do daného dne zapiš 3 věci. 3 věci, za které se můžeš ten den pochválit. I kdyby to měly bejt jen maličkosti typu - dnes jsem uvařila skvělý oběd nebo zůstala jsem klidná po strašném chování té hrozné ženské u nás na poště... - zkrátka donuti se ty 3 věci opravdu napsat!"

No a mě v té souvisloti napadlo zapojit vás do takového projektu. Tohle chválení se za 3 věci opravdu pomáhá. Je třeba, abychom se naučili se mít rády. Proto bych vás ráda vyzvala k tomu, abyste se i vy pochválili za 3 věci, které jste za ten den udělali. Může to být cokoliv, jen je důležité, abyste s tou pochvalou byli spokojené.

Pochvalte se tedy za 3 věci, co jste daný den udělali, a napište je pod tento článek do komenářů.

Já přibližně po týdnu vyberu 3 z vás, které v komentářích budou mít nejoriginálnější, nejhezčí nebo nejmilejší pochvaly. (ty poté zveřejním a napíšu vítězům o adresy)

3 z vás vyhrajou symbolický dáreček. Ostatní nezoufejte, uvidíte, jak vás toto pochvalování bude bavit. Třeba vás to nadchne natolik, abyste si opravdu diář koupili a pravidelně zapisovali! :)

například, já se dneska chválím za:

Brzké vstávání

Odevzdanou referenci z francouzštiny

Udělanou zkoušku z ekonomie


Start it up!

8. ledna 2015 v 14:11 | K.W. |  Motivace
Nový rok 2015 by sice neměl být jediným okamžikem, který nás nakopne k něčemu novému, ale určitě k tomu povzbuzuje. A i mě donutil přemýšlet. Kolikrát jsem se od prvního ledna zastavila a říkala si, první rok v roce, k tomu se úplně hodí nějaký nový start, ten vývoj se totiž bude lépe měřit, v březnu si budu moci jasně říct, že už jsem ve třetím měsíci svého tréninkového plánu, až se budu sebejistě procházet v létě v plavkách, budu si moct říct, že k té postavě, se kterou jsem spokojená, stačilo přesně tolik a tolik dní. Vše se bude dát lépe vypočítat, sepsat... no a k motivaci to vlastně také slouží! Když máte jasně ohraničenou dobu od jakého data ste s něčím začali, vstoupili jste do jakéhosi režimu, do jakési neviditelné smlouvy s těmi tikajícími hodinami. Přesně vidíte, kolik dní jste na tom něčem zamakali a přesně se můžeze těšit na konkrétní dobu, kdy se vám sny vyplní. Takže já si začala zapisovat do jednoho určitého vyhraněného diáře, co jsem za ten daný den udělala, kolik jsem toho nacvičila, nebo jak jsem se ten den stravovala

a navíc...

Jedna osoba, co se zabývá psychologií, mi někdy v listopadu vnutkla úžasnou radu.

"Kup si nějaký pořádný diář a každý den večer si do daného dne zapiš 3 věci. 3 věci, za které se můžeš ten den pochválit. I kdyby to měly bejt jen maličkosti typu - dnes jsem uvařila skvělý oběd nebo zůstala jsem klidná po strašném chování té hrozné ženské u nás na poště... - zkrátka donuti se ty 3 věci opravdu napsat!"

Neumím to vysvětlit tak jako ona, neřeknu vám přesně jakto, že to je pro nás dobré, si takovéto věci zaznamenávat. Ale měla pravdu. Od ledna si to píšu a ne jen, že vám to tak nějak zlepší náladu, ale nad danými věci se pousmějete a pomohou vám si hlouběji uvědomit, že jste vlastně prožili fajn nebo dokonce skvělý den a budete se těšit, co vám přinese ten další. Zkuste to.

Pište si do něj úkoly. Protože co je psáno, to je dáno a jakmile se k něčemu upíšete, už vás to bude furt nakopávat k tomu to udělat. Věřte mi... nic mě k mému vodnímu očistci nemotivuje víc, než když to někam napíšu a ono to tam čeká na červené odškrtnutí "splněno". A co že je to ten můj vodní očistec?


Řekla jsem si, že od 8. ledna do 11. ledna budu pít téměř jenom čistou neperlivou vodu. Nic víc pít, a také nic víc JÍST. Já vím já vím, nejedení není zdravé, ale jakmile se provede krátkodobě, nemělo by tělu ublížit. Chci se zkrátka pročistit. Můj rok 2014 byl hrozně přejídací. Spoustu jídla jsem tak moc hltala, až mi nyní nechutná. Byla jsem děsný žrout. Přítel mi úžasně vařil a nedokázala jsem nechat na talíři nějaký zbytek. Ale tomu už je konec. Od téhle čtyřdenní očistě si slibuji lepší pocit ze sebe sama, vyplavené škodliviny, novou chut k jídlu, lepší vzhled pokožky, možná i méně vyboulené bříško. Kdybych měla opravdu nějaký ksmrtihlad tak si dám nějaké to ovoce nebo zeleninu, ale opravdu jinak nic jíst nebudu. (Ono se mi to snadno říká, když je nyní první den, já vím, ale ozvu se vám, jak jsem ty 4 dny zvládla)

CO VŠE MĚ MOTIVUJE?

Jestli se závěrem chcete inspirovat tím, co mě motivuje, pak vám tu vyjmenuji spoustu věcí, které mě dokáží nakopnout ke cvičení. Tak třeba instagram. Jsem jedním z těch lidí, co ve volném čase sahnou po instagramu a projedou fotky lidí, které sledují. No a já si do sledování dala spoustu výmečných trenérek a různých slečen, které mají krásná těla, cvičí a fotky postují na instagram. To, že jim závidím jejich krásné postavy a odhodlání využívám k tomu, že mě to nakopává a motivuje. Né, že bych chtěla vypadat jako ony, ale i já bych se sama sobe chtěla líbit tak, jak se oni líbí sami sobě.

No a potom třeba zrcadlo. Každý den se vidím svlečenou před zrcadlem a to, že nejsem spokojená se svým tukovým obalem těla mě motivuje jít okamžitě cvičit!

Další věc, která mě motivuje, je můj přítel. On mě sice miluje takovou, jaká jsem, už mě zkrátka bere se vším šudy a jak mi několikrát řekl, "už jsem se do tebe zamiloval a miluju tě, nyní už tě budu respektovat takovou, jaká si, jak se budeš vyvíjet, měnit...." něco v tom smyslu. Jemu můžu opravdu věřit, že to myslí vážně, ale taky vím, že kdybych víc zamakala na své postavě, líbila bych se mu ještě daleko víc než doposud. A to za to stojí... Chci, aby můj přítel měl vedle sebe krásnou ženu plnou zdraví a sexappealu a hlavně někoho, kdo je sebevědomý a má rád sám sebe. Protože když máte rádi samy sebe, snadněji žijete i váš život s vaším partnerem, rodinou, přáteli... je to tak. Vím to, protože když příjde den, kdy se sama sobě opravdu líbím, mám hned lepší náladu a působím na svět pozitivněji. A i svět působí tak na mě.

Na závěr bych chtěla říct, že mě motivuje oblečení. Jakmile jsem si nakoupila sportovní výbavičku různých sportovních podprsenek a topů, je mi líto je nechat jen tak ležet ve skříni.

PS: kdyby vás zajímalo, co znamená v tom mém diáři u čtvrtka BUTT TRAINER, pak to je aplikace, kterou jsem si stáhla v appstoru. Je to aplikace, která obsahuje speciální plán, kdy den po dni cvičíte sedmiminutová videa, každý den se vám mění a jsou speciálně vytvořeny tak abyste posilovali, spalovali tuky, přesně odpočívali, kdy je to třeba. Vše vám předcvičuje figurína, podle které to opakujete. No já jsem z ní nadšená a krásně mě těch 7 minut zpotilo. A po tom my toužíme že? :D Tak potu zdar a můžeme tento rok odstartovat ve znamení nových splněných snů. Přece všechny chceme vypadat hezky!