Prosinec 2014

Žádný hračky pod stromečkem

24. prosince 2014 v 11:07 | K.W. |  Mým Srdcem

Jako malá jsem si často o Vánocích říkala, jak já si užiju svátky, když už nebudu chtít žádný hračky a nebude mě bavit s nimi hrát? Budu se ještě těšit na štědrý den? Ale na co?

Bála jsem se dospělosti. Nechápala jsem ten svět, přišel mi nudný, nezajímavý... jak se ti dospělí můžou bavit, když nemají tu mojí stavebnici nebo tamtu panenku se strašně dlouhýma vlasama. A nebo už si nebudu chtít hrát vůbec? Ale na co se tedy budu na štědrý den těšit? Dobrý jídlo jíme i přes rok a rybí polívku moc nemusím.

Opravdu jsem takovéhle myšlenky měla. Pamatuji si je jako živé. Byla jsem strašně štastný dítě, které si užívalo mládí plnými doušky. Já jsem ta přelomová generace, která ochlup nezažila dětství s počítačema, takže jsem si opravdu své hračky hýčkala a uměla jsem se zabavit naprostejma maličkostma. Vážně jsem si za své dětství musela smíchem nastřádat hromadu let navíc života.

Jenže jak je to tedy nyní, kdy už jsem dospěla a s hračkama si nehraju? Vyplnilo se to, co jsem říkala? Netěším se z Vánoc?

Jak se to řekne. Když porovnám dnešní štědrý den s tím před třeba osmi lety, kdy mi bylo 11, už měsíc dopředu jsem nemohla dospat, každý večer jsem usínala s tím, že se nemůžu dočkat štědrého dne a 24.12. večer jsem sice měla ohromnou radost z dárků, které jsem dostala, nicméně druhý den už jsem zas zkuhrala, že jsou další Vánoce až za rok.

Nyní, když je mi už skoro 20, se sice netěším tak moc a neusínám s tou myšlenkou už měsíc dopředu, ale Vánoce mám pořád stejně ráda. Jenže trochu z jiné strany. Věřte nebo ne, ale tyhle Vánoce jsem si všeho šudy přála pouze jede hmatatelnej dárek, a to kvalitní bílej příjemnej župan. Nic víc. Má slova byla "já mám vlastně vše, co chci."

Protože čas šel dál, už několik let si sama vydělávám nemalé peníze, a proto si hmatatelné dárky opravdu sama dopřeji skoro hned po tom, co si je přeju.

To, co mě tyhle Vánoce hřeje u srdce, jsou ty nehmatatelné dárky. Člověk si hluboko uvědomí, koho vlastně kolem sebe má a jak může být štastný. Před chvílí jsem koukala na svatbu jedné blogerky, kterou muž požádal o ruku na Vánoce. Podle videa jsem odhadla, že ta svatba byla předrahá, za několik stovek tisíc, vše takové až nereálné a jako z filmu. Na pár sekund jsem jí tu krásu záviděla. Protože já vím, že do své svatby tolik nebudu chtít investovat. Ale po chvíli jsem se zasekla a říkám si, vždyt já žiju taky v takové pohádce. Mám svýho prince a vše je vlastně dokonalý. Nemůžu si vynachválit náš vztah a strašně moc si ho vážím. Protože jsem snad poprvý tak mocmoc hluboce zamilovaná. Neříkám, že jsem předešlého přítele nemilovala, byla to první láska. Ale tahle druhá už je něco víc. Už to má nějakou svou duši a smysl a vybudovanejch spoustu věcí. A stále po roce vztahu máme mezi sebou takovou tu prvnotní intimitu, takové to chvění se, když se máme setkat po delší době, takový ten zvýšený tlukot srdce, když se líbáme. Některý dny vedle sebe jsme jak manželé po deseti letech a další den zas absolutní opak, kdy jsme jak malí pubertáci, co se právě zamilovali. Do tohohle vztahu jsem vložila svou veškerou důvěru. Do něj. A myslím, že jsem udělala správně.

Ale není to jen o mé lásce, kterou jsem našla. Je to i o lásce, která je tu už od dob, co jsem se narodila, s mojí rodinou. Dnes všichni přijedou, bude nás na štědrý den 13, já s bráchou, rodiče, babička s dědou a spousta tet, strejdů, sestřenic... Nemůžu se toho večera dočkat.

Nevadí mi, že už jsem dospěla a nenajdu pod stromečkem skoro žádné dárky. Protože dnes už ty dárky hledám jinde. A uvědomuji si je. Ten největší jsem našla vloni ,Vánoce mi připomínají, jak moc si ho mám hýčkat... a žít si svojí vlastní vánoční pohádku.

Vůně mandarinek

21. prosince 2014 v 18:09 | K.W. |  Mým Srdcem

Vánoční článek nyní nesmí chybět na žádném blogu, takže i já bych se vám tímto chtěla přiblížit a popřát příjemné svátky.

Jestli patříte mezi ty, kteří celý spocení poletují kolem plotny a lámají si hlavu nad tím, jak tamten druh cukroví není dokonalý a z toho dalšího druhu odpadává poleva a jak těch dalších dobrůtek je málo, sundejte zástěry, sedněte si do křesla, oloupejte si mandarinku a troubu už nezapínejte. Nadechněte se tý vůně domova a mandarinek a nechte vše plynout bez vaší pomoci. Už jste se dost nadřeli ne jen nyní ale celý rok. Jídla a laskominek bude až až i bez vaší strhanosti.

Jestli jse nervní z toho, že vám ještě chybí nějaký dárek, nezoufejte a kupte něco dobrého k jídlu nebo k pití. To nikdo neodmítne a může se to načít na štědrý den a všichni si dají doušek. Nebo zajděte jako já do Marks and Spencra a kupte nějakýmu piivařovi Irský, Skotský nebo spešl Britský pivo. Nebo likér s příchutí kávy. Už se moc těším až si ho babička rozbalí a bude přemýšlet, jak to asi bude chutnat, protože u ní v malém městě by na tohle pití jen tak nenarazila. Už se nemůžu dočkat, jak ho načne a všichni budou ochutnávat. A někteří se budou olizovat. Někteří budou krčet nosy a odvracet se. Už se těším.

Jestli se vám nedaří uklidnit se do pohody a přemýšlíte stále nad tím, že vás v lednu čekají zkoušky a máte toho ještě hromadu na učení, řekněte si, že si nyní týden odpočinete, všechno na chvíli hodíte az hlavu a pak se na to vrhnete.

Hlavně to chce klid, pohodu, věnujte se lidem, které máte okolo a kteří s vámi chtějí bejt. Odložte mobily, facebooky, ipady, notebooky a běžte se dívat na pohádky. A loupat hromadu mandarinek a čmuchat tu krásnou vůni. A běžte se cpát cukrovím. Nemyslete na problémy. Budete na to mít ještě dostatek času.

Krásné Vánoce všem.

Nakopávací hudba ke cvičení

11. prosince 2014 v 22:30 | K.W. |  Hudba na cvičení

Na cvičení stále chuť nemáme, to je prostě fakt a není dobré se ke cvičení dokopávat násilím.
Mohli bysme si ho potom zprotivit a do dalšího workoutu by se nám chtělo ještě míň...
a do dalšího už vůbec, protože by naše tělo mělo na cvičení špatné vzpomínky.
Z toho důvodu je lepší buď se do cvičení ten den nepouštět vůbec, nebo si zkusit pustit nakopávací hudbu.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Nesmí to být žádná ukolíbavka.
U mě i platí, že hudba musí být nahlas. A většinou by měla mít nějaký pravidelný rytmus.

Nejprve vám chci doporučit několik písniček, které mě dokáží ve chvílích nouze nakopnout.
A na závěr vám doporučím pár aplikací pro chytré mobily, které mají fitness rádio,
takže si můžete pohodlně poslouchat bez starání se o vybraný playlist.

10 nakopávacích songů:

Example - All the wrong places
Martin Solveig - Ready 2 go
Hadouken - Levitate
Calvin Harris - Lets go
Yeah yeah yeahs - Heads will roll (a-trak radio edit)

Rick Ross - Push it
Kanye West - Stronger
Justin Timberlake - SexyBack
Tiesto - Feel it
Britney Spears - I wanna go

+ 3 takové tvrdší

Thousand Foot Krutch - Down
Rage Against The Machine - Killin in the name
Two Steps From Hell - Strenght of a thousand men

Chytré fitness aplikace s fitness hudbou: Spotify a GYM radio.
Zde najdete hromadu fitness hudby, aby se vám neoposlouchala!



Vánoce a zkoušky, zkoušky a Vánoce

9. prosince 2014 v 12:04 | K.W. |  O životě

Takhle nějak to vypadá u nás v Praze v bytečku. Mini stromeček, větvičky, svíčky, sladkosti...

Řeším Vánoce? Z jedné strany ano, z druhé ne. To, co na Vánocích řeším a opravdu si to užívám, jsou dekorace, domácí pohodička, blížící se volno, to, že se nás na štědrý den sejde asi 13.
Naopak nenávidím tu městskou ulítanost, kdy lidé neví, kam by dřív skočili, mají honky s tím a tamtím a hromadu starostí jak musí napéct a uklidit a koupit dárek tomu a tamtomu...

V sobotu jsme byli s přítelem v Passau v Německu na vánočních trzích. Jen na chviličku jsme nakoukli do obchodního centra na nějaké zimní oblečení a dárky a já se po několika minutách musela jít vydejchat ven na čerstvý vzduch. V tom obchodě se nedalo dýchat. Chodit. Stát. Bylo to otřesný. Tolik lidí pohromadě jsem už hodně dlouho neviděla. S velikou radostí jsem pak šla na procházku po městě, vánoční punč, nadýchat se tý pravý vánoční atmosféry.

Jenže moje Vánoce se tak nějak v klidu odehrávat nebudou. Prvním semestrem jsem vysokoškolačka, co na školu od října tak trochu kašlala a nechala vše na poslední chvíli. 13. 12. jsem se zapsala na předtermín ze zkoušky z ekonomie. No a moje otevřená stránka v knížce je strana 400... no ale ze skoro 800. Snažím se být klidná a brát to vše nějak optimisticky, takže mám stále úsměv na tváři, rozdávám kolem sebe dobrou náladu, uklízím, vařím, starám se a aktivně žiju jako by se nechumelilo. Žádý topení se v papírech, to u mě nehrozí. Hlavu vzhůru, každej den si k tomu na chvíli sednu a nechám to na osudu. Na tom vánočním osudu.

Hlavně neplašme. Vše se dá zvládnout a na přidělávání si vrásek jsme ještě mladí. Vždycky když se nějak víc ženu, chvátám, stresuju, tak se prostě snažím zastavit a přeříkat si, co nyní vlastně dělám. Vše si uvědomím a okamžitě zpomalím tempo. Myslím na hezký věci. To pomáhá. Každý z nás si na nějaký ty hezký věci vzpomene. Minimálně na jednu. Nemám pravdu?

A já to tak tedy mám... že Vánoce mi nějak symboličtěji pomáhají na tyhle hezký věci myslet. Utéct z té nepříjemné zimy do vyhřátého bytečku, uvařit si čaj a nechat všechny starosti odvát kouřem z horkého hrnku. To, jak žijete a jakým způsobem je jen na vás, na vašem vědomí a na tom, jaký si to živobytíčko uděláte. Takže já hlásám, uvolněte se a pryč se všemi starostmi.

Alespon když jsou ty Vánoce...