Listopad 2014

Co byste tu rádi četli?

27. listopadu 2014 v 21:32 | K.W.
Píši vám jen tak ryhle z mobilu, protože mám hroznou chuť se zas začít věnovat blogu naplno... A zajímalo by mě, co by vás tu bavilo nejvíce?
Co kdybyste mi do komentářů napsali téma + třeba i konkrétní nadpis pro článek, jaký byste si tu ode mě chtěli přečíst? Co by vás zajímalo? Co z fitness? Kosmetiky? Z mýho života? Videa?

Budu moc ráda za inspiraci, tak s chutí do toho :)

HLASUJTE V ANKETĚ POD ČLÁNKEM


Úterky aneb. čas na lásku

25. listopadu 2014 v 17:49 | K.W. |  Mým Srdcem
Úterky mám ze všeho nejraději. Jsou to dny, kdy po mě nikdo nic nechce (nebo si alespoň můžu dovolit zařídit to), jsem v Praze v našem bytečku, v klidu a pohodě, nemám školu ani práci, ráno mi nezvoní nastavený budík, nemusím si s ničím dělat starosti. A tento článek píši v úterý, takže se najde i chvíle, kdy přítel spokojeně dřímá po výborném obědě, který jeden z nás uvaří a já nemám vůbec nic na práci. Jen si spokojeně hovím u knížky nebo notebooku, brouzdám si anebo jako teď, popíjím horký čaj se skořicí a píšu.


Je hodně chvílí, kdy si uvědomíte, jak je ten po vašem boku pro vás tak moc důležitý a čím vším vlastně. Jen je potřeba si je zapamatovat, uchovat nějakým způsobem v paměti, zafixovat, uložit a neustále se k nim vracet a dokolečka si je připouštět. Protože ne každičkou chvíli v životě se budete na toho druhého dívat jako právě ve chvíli, kdy je mezi vámi blaženné souznění. A proto já si tímto klepáním prstů na písmenka vtloukám do hlavy tu moc podstatnou realitu, kterou si budu moct kdykoliv osvěžit paměť, až budu někdy reagovat nebo budu naštvaná v afektu a v tu chvíli si neuvědomím nic jiného než tu jedinou věc, která mě rozhodí, rozčílí. Samozřejmě že se tímto nejde řídit vždy, nicméně já mám tu zkušenost, že máme s přítelem problémy jen toho typu, že nás naštve nějaká volovina a my cholerici prostě vychladneme až druhý den - a to tak z pravidla opravdu většinou bývá. Druhý den máme v oblibě brát zpátky věci, co jsme předešlý den řekli / udělali.

Kolem čtvrté hodiny jsem si sedla s čajem do křesla a zapřemýšlela jsem se. Porozhlídla jsem se po bytě a usmívala se nad tím, jak krásně jsme si ho zařídili. Je to opravdu obydlíčko, na které jsem pyšná, ve kterém mi je příjemně a kde se cítím pohodlně. Namalovala jsem si tu na plátna pár obrázků, do sklenic od vína strčila pár větviček, rozmístila svíčky, vyrobili jsme si kuchyňský pultík s barovou židličkou, vybrali krásné barvy nábytku... jen při pohledu na umírající kytku na poličce nad mým pracovním stolem jsem malinko úpěla... já prostě o kytky pečovat neumím. Buď je zalévám málo, nebo až příliš... nebo málo, ale často... zkrátka si s nimi moc nerozumím, a to je mám tak moc ráda. Nejradši bych to tu měla samou kytku, jenže to by buď můj přítel musel být zahradník nebo bysme si zahradníka museli pořídit.

Uvědomila jsem si, jak jsem vlastně šťastná, přestože si to sama občas komplikuju. Mám vlastně vše, co jsem kdy chtěla... můj přítel je pro mě něco nenahraditelnýho. Nebudu se tu přetvařovat, že neexistuje na světě člověk, který by byl pro mě lepší, to třeba je, ale já už nikoho nehledám. Našla jsem svý štěstíčko a jak paradoxní je, že si to člověk maximálně uvědomí až když nastane nějaký problém. Zažili jsme spolu hnusné hádky, bylo to šílený, chytala jsem se za hlavu a prosila ať vše vymažeme, ale nešlo to. Bála jsem se, že ta láska v nás vyprchá, bála jsem se, že mi bude vzata ta příležitost být s tímhle člověkem dál a dál a do daleké budoucnosti budovat a stavět a přestavovat a rozbíjet a zase skládat a přidávat nad to nahoru něco novéhé a přijímat další... prostě si člověk uvědomí, jak moc o to nechce přijít až když je nějakým způsobem blízko k tomu konci... buď doopravdy nebo jen myšlenkově. A asi můžeme být rádi, že takové karamboly jsou, protože kdyby nebyly... jak bychom se naučili je překonávat? Vždycky totiž příjdou. Dřív nebo později. Menší nebo větší. Oni příjdou a doženou nás i když se jim jen budeme myšlenkovitě vyhýbat.

A teprve když jednou zažijeme tu strašnou bolest, víme potom, že už jí nechceme zažít znovu.

Strašně mě fascinuje, jak je můj přítel chyrej a všímavej. A příšerně mě fascinuje jak to já umím snadno zadupat do země. Nejradši bych si někdy nafackovala. Už jsem o tom v jednom článku psala, je to tento článek. Psala jsem v něm o tom, jak bych chtěla najít lék na to naše (ženy) paranoidní přemýšlení o deseti věcech najednou, o tom překopávání vyřklých vět, o tom, jak si domýšlíme, co ani domýšlet nepotřebuje, o tom, jak je náš mozek stále na pochodu, ale bohužel jsou to často strašně zbytečné věci, které nás dokáží rozhodit tak moc, že i z malé kravinky a nedorozumění může být pořádný průšvih. A to jsem celá já. A to už se mi několik let snaží zkazit mé vztahy.

Teď už ale musím zakročit, protože to je opravdu dokolečka to samý. Musím s tím bojovat a musím si pořád uvědomovat, jak moc je on pro mě výjimečný, co vše pro mě dělá a jak moc si váží našeho vztahu. Protože...

nemám sice zahradníka, co se mi stará o kytky. Ale mám zahradníka, který mi zkrášluje život. Dává mu novou půdu, zalévá jí, pomáhá ho popostrkovat dál a když někde něco přerustá, nebo je na místě, kde by být nemělo, společně to vytrhneme a zbavíme se toho tak jako dědeček a babička tahali tu řepu ze země v pohádce.

Kouř už mi z hrnku nenávratně odvál a já se probouzím ze snění a přemýšlení... protože realita je mnohem mnohem krásnější. Jen jí vnímat tím správným způsobem...

Hunger Games - Síla vzdoru 1. část

25. listopadu 2014 v 15:33 | K.W. |  Filmy
Souhlasím, je toho plný internetový svět i ten reální, kdy na nás Katniss střílí ohnivý šíp z billboardu u jižní spojky při výjezdu z Prahy, ale už jen pro to, že je toho všude tolik, bych tak nějak chtěla shrnout mé i okolní reakce na tento film. Předem se omlouvám, pokud budu odskakovat od tohoto dílu ke globálnímu porovnávání celku, jenže ono si to žádá. Je to koneckonců trilogie.

Já jsem sice hodnotící, která byla unešená knihami od Suzanne Collins, nicméně se budu snažit tento film (respektivě první díl "třetího dílu") hodnotit co nejobjektivněji.

Začnu klady. Mezi první pozitiva bezpochybně patří hlavní hrdinka Katniss, místo které kdyby tam lovila jiná herečka, určitě by hladové hry byly jinou podívanou. Nicméně my jsme svědky této "girl on fire" a ta to určitě zvedá k vyšším hodnotícím stupňům. Co si budeme povídat, tento film nám v dějové lince trochu pokulhává, proto tu máme zachránce ne jen splátců z distriktů. A ta stojí před kamerou tak v 80% filmu. Uff.
Jennyfer Lawrence je zvláštně půvabná. Je sympatická. Má upřímný pohled a není to taková ta klasická hollywoodská modelka. Je zkrátka něčím jiná a tím si jí cením. Tím si mě okamžitě získala už v prvním díle.

Jako další klad je určitě celková filmová podívaná. Efekty rozhodně nemůžu považovat za laciné, Kapitol je prostě bravůrně naaranžován, herci v něm jsou kouzelně nalíčení a oblečení, zničené distrikty jsou dramaticky zbombardované, závěrečný útok na Kapitolskou přehradu je "očivyvalující". Bohužel je tam těchto "wow efektů" poměrně málo a tímto se tedy dostávám k záporům.

To, co bych určitě hodnotila záporně, je celkový děj. Jak mnozí, tak i já tvrdím, že by se rozhodně film neměl dělit na 2 části a moc nechápu, jakto, že to samotní tvůrci neviděli během natáčení? Nebo po prvním shlídnutí? Možná si to uvědomili, ale už bylo pozdě... něco jako když já si už po sobě nerada čtu závěrečné kompozice, které mi zabraly 2 dny práce, protože už se mi nechtějí opravovat - a že vždycky je co opravovat. Tak mě napadá, že to byl čistý tah za účelem - nalákat diváky na příští rok a trošku tu slávu hunger games filmu protáhnout. Možná. To se asi nedozvíme.

Nicméně já jsem ten fanoušek, co zhltnul jedním dechem všechny knížky a nedočkavě se těšil na jejich zpracování. A to je tady. Takže sice jsem trochu zklamaná z rozdělení dílu na 2 a celkově pomalý spád filmu, subjektivně říkám, že celkovou trilogii mám hrozně ráda, jen při pohledu na tento samotný díl bych mu asi dala jen 60, možná i 50%.

Tento díl, když vezmu jako samotný dílek skládačky, se nevyrovná některým peckám co jsem za poslední rok viděla... Konkurenci má vysokou a o hodně hodně promakanější. Proto na závěr říkám, že by byla výhra udělat z celkově 4 (nebo kolika dílů ještě bude) 2 a stačilo by. Ten souhrn by stál za to... a ti co nyní kritizují by si možná sedli na zadek a souhlasně pokyvovali: "ano, to je ono...!"

Doporučuji?


Ano - fanouškům knih nebo předchozích dílů Hunger Games

Ne - divákům, kteří nemají k trilogii žádný vztah, už při předchozích dílech se nudili nebo někomu, kdo je do kina jen dotáhnutý svou přítelkyní. (Ano, říkám přítelkyní, kino bylo plný ženského pohlaví... přítel se cejtil jako někde, kde by neměl být :D )

Tímto se mu omlouvám za 125 minut kručení břicha a několik dlouhých zívanců.

Švihadlo s počítadlem (aneb zkvalitňujeme kardio workout)

12. listopadu 2014 v 13:32 | K.W. |  Motivace
Jak víte, již v předchozím článku jsem vám psala o tom, že jsem si jako motivaci ke cvičení koupila švihadlo, které umí počítat kroky. Nyní vám o něm něco povím. A vůbec, pomohlo to? ;)


Možná někdo nad švihadlem ohrne nos, jakože už se na základce naskákal dost nebo že skákat může i na místě a má to stejný účinek. Nebo že to je nudné. Jasné je, že pro každého to nebude to pravé ořechové přezábavné! Nicméně proč to nezkusit, někoho by to třeba nadchnout mohlo. Já si k tomu například pouštím svou oblíbenou hudbu a skáču si do rytmu.

Proč švihadlo? Většina z vás, kdo už můj blog nějakou tu dobu čte ví, jak moc dobré a zdravé je pro tělo kardio cvičení. Ne jen, že díky němu spalujete kalorie, ale navíc urpavujete metabolismus v těle, cítíte se líp díky vyplavování různých hormonů štěstí a zkráceně vám prostě pomůže cítit se líp. Mezi kardio patří například běh, plavání, rotoped, tanec nebo už i zmiňované švihadlo. Já mám ale na švihadlo právě ty blbé základkové vzpomínky, kdy nás nutili skákat dokud se nezhroutíme. :D Tudíž jsem si pořídila ne jen tak ledajaké švihadlo. Má navíc i krokoměr a prostě, už působí takovým tím profi dojmem, mě to tedy motivovalo!

Toto švihadlo reebok jsem koupila v decathlonu, předem říkám, že na nějakých internetových stránkách ho koupíte také, ale stojí třeba kolem 700kč. V decathlonu jsem si ho koupila za 350Kč. Má volně volitelnou délku, kterou si sami nastavíte, je na baterky. Když ho zapnete, nemusíte se vůbec starat o to, kolik jste naskákali. Ono vám to poví. Navíc si můžete předem nastavit kolik skoků chcete udělat a ono vás to po dosaženém cíli informuje! Můžete si udělat třeba svůj vlastní švihadlový kalendář... první den 100 skoků.. další den 150... a za týden 200.

Jak jsem již říkala, při kardiu není nějak striktně určené, jak dlouho a kolikrát cvičit. Nejdůležitější je pravidelnost. Nevadí, když každý den skočíte 50x... hlavní je, že to bude každý den a tělo si na tuto aktivitu zvykne. Zapamatuje si jí a vaše tělo bude hubnout třeba i přes noc..nebo v jakémkoliv klidovém režimu.

Často se mě ptáte, jak zhubnout břicho, jak zhubnout zadeček, jak stehna... zkrátka tu tukovou vrstvu, která štve nejvíc lidí. Kardiem jí schodíte! Jak už jsem zmínila ve velkém kardio článku, bohužel kardio není přesně jen na jednu partii těla, ale hubnete celé tělo na ráz. Takže s břichem budete hubnout i nohy, ruce, obličej....

Tento pomocník by vás mohl motivovat k tomu začít kardio provozovat aktivněji. A není drahý, tak hurá do toho!

Vánoce se blíží, tak si ho třeba přejte :) nebo darujte někomu, o kom víte, že poslední dobou hodně mluvil o tom, že chce hubnout!