Koncert Thirty Seconds To Mars

23. července 2014 v 18:18 | K.W. |  Mým Srdcem
Up in the air. Closer to the edge. From Yesterday. The Kill. Hurricane. Troufnu si říct, že spousta z vás ví, o čem mluvím. A já vám teď povím, jak jsem se konečně setkala s touto ohromnou hudební skupinou. Mou nejoblíbenější.


Díky obrovské výhodě, že členové skupiny 30 seconds to mars zbožňují Evropu, jsem měla šanci se zúčastnit hudebního festivalu "topfest" na Slovensku, kde právě oni potvrdili svou účast. Už od ledna jsem myslela na ten den, kdy je poprvé uslyším, kdy je konečně střetnu, kdy budu svědkem toho, že můžu být na blízku své nejoblíbenější kapele. Uběhlo to takovou rychlostí, že jsem se ani nenadála a stála tam. Přežila pár dní a nocí s "tojtojkama" a v obrovském vedru. Festivalová atmosféra mě neminula a naplno jsem si užívala stavění stanu s přítelem na obřím letišti v Piešťanech, které lemovala nádherná příroda, zelené kopečky, na nebi pár obláčků, ve vzduchu příjemné teplo, vůně ohně piva a trávy spojená s nedalekou nablýskanou klobásou...


Nebmohla jsem se toho nabažit, chtěla jsem, aby ty okamžiky strávené tam trvaly věčně. Celý sobotní den jsme si užívali nádherného teplého festivalového dne, posedávali v trávě v náručí a s pivkem v ruce, hodnotili neznámé kapely, nebo naopak mlčky seděli a vychutnávali si obdivně příjemné kytarové melodie. Mírně opile jsme si zazpívali s Mandrage, kdy jsem si tuhle kapelu, co jsem do té doby ignorovala, celkem oblíbila. Navodili příjemnou atmosféru a my se mohli s poklidem vrhnout na další alko stánek. Tentokrát redbull s vodkou. Navrch špejle s melounem. Mlask.
Jediné, co mi tuto báječnou náladu kazilo, a to podotýkám - nepatrně, bylo ponápojové myšlení na nevyhnutelnou potřebu setkat se v tváří v tvář, nebo radši ne, s těma modrýma obludama, ve kterých se sdílí se spoluúčastníkama topfestu víc, než by se chtělo.
Level tojtojka pokořen. Jdeme dál, protože teď už přišla ta chvíle s velkým CH. ten sobotní nezapomenutelný večer, kdy Jared Leto přiletěl na Slovensko a procházel se vip prostorem. Ano. Podobala jsem se těm nesnesitelným faninkám, obcházela areál, dokonce jsme s přítelem šli ven k VIP vjezdu a čekali, jestli náhodou už nepřijedou... :D Byla jsem zkrátka v eufórii. Stále víc a víc mi docházelo, jak jsem od nich blíž a blíž. A potom, kdy jsme to čekání už už vzdali a vrátili se do areálu, nenápadně jsme se dívali zatarasením, skrze škvírky na ten vip prostor. A koho nevidím. Asi 3 hodiny před koncertem vidím Jareda Leta, celého v černém, gumičkou zavázanými vlasy do culíku, jak se ležérně prochází po VIP areálu. Něco si klábosí vedle s pánem. Je malý. Fousatý. Přesto elegantní a ladný. Do očích mi vběhne malinkatá slzička. Ale přesto, že si říkáte, že mi je 14 let nebo kolik... nebyla to ta slza "o můž bože vidím nádherného Jareda"...byla to úplně jiná slza. Slza - "vidím na vlastní oči jednoho Američana, člověka, kterého strašně moc obdivuju..a jehož, společně se zbytkem kapely, hudba, mě inspiruje a nakopává můj život". A zajisté. Nebudu se tu přetvařovat, V neposlední řadě je neuvěřitelně sympatickej, vtipnej a přitažlivej. Teď už si můžu oddychnout, že jsem vše uvedla na pravou míru.

Jakmile odešel, pomalu jsme se přesunuli k hlavní stage, kde jsem poklepávala na čas, aby šel o trochu rychleji. Byla jsem prakticky skoro u pódia. nahňahňaná mezi masou lidí s počmáranými obličeji a tričkama 30STM. Všichni se zbavovali pivek, aby už nemuseli na záchod a podrželi si své těžce vystáté místo.

Minuty odbíhaly. S přítelem jsme hráli slovní hry, smáli se, těšili se... Pomalu se stmívalo.
"Už ho cítím", ozvalo se z pravé strany, kde stál jeden bláznivej fanoušek a už se nemohl dočkat. Chytila jsem obrovský výtlem, na tuhle hlášku asi nikdy nezapomenu :D A pak už to po intru "birth" přišlo...


Jared si nakráčle na pódiu v bílém dlouhém "hábitu", na hlavě měl korunu, což nás hrozně pobavilo. V jednu chvíli si i tu "sukýnku" vyhrnul a zavtipkoval, jaké má pod tím legíny - se vzorem nebe. A pak přišli staré i nové songy... Klasika jako Night of the hunter, kil, from yesterday, up in the air, hurricane, attack,.... i spousta písní jen Jared + kytara. Shannon bohužel nedorazil. Ale přesto to byla pecka.


Publikum bylo úžasné, většina slováků znala texty, všichni jsme zpívali a šíleně si to užívali. Ty z nás, co tam sebou měli své chlapy, si užívali parádního výhledu - přítel mě vyzvedl na ramena a tak jsem si to náramně užila. Byla to skvělá show. Spouta balónků a papírků. Jared si s publikem strašně povídal a byl hrozně vitpnej, neustále něco hlásil.

A pak to po pár písničkách odznělo.. a ve mě mrazilo ještě nějakou dobu potom...

NO NO NO NO

I WILL NEVER FORGET!


 


Komentáře

1 /S /S | Web | 23. července 2014 v 19:38 | Reagovat

To muselo byť super :) 30STM mám rada,  niekedy by som sa tiež chcela dostať na ich koncert, viem že aj t uu nás nedávno boli, tento mesiac myslím len j mám tu smolu že nemám nikoho kto by tam somnou šiel a samu by ma to nebavilo :D tá fotka Jareda je mega :3

2 Baruna Baruna | 24. července 2014 v 22:53 | Reagovat

Wow. Prostě wow. :D Jsou skvělí, taky si je ráda poslechnu. A ten zážitek musel být taky skvělý, ráda bych jej taky jednou zažila. ^^

3 Luuu Luuu | E-mail | 26. července 2014 v 22:42 | Reagovat

Miluju 30stm <3 nikdy jsem je naživo neviděla, ale umím si tu euforii představit.

4 *Pavli* *Pavli* | Web | 4. srpna 2014 v 14:53 | Reagovat

Máš moc krásny blog :o)

5 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 10. srpna 2014 v 20:57 | Reagovat

jéé, kámoška na nich taky byla, celkem jí to závidím no. muselo to být vážně ohromný :)

6 Allie Allie | Web | 3. října 2014 v 8:29 | Reagovat

Tiež som mala tú možnosť tam byť, bol to neskutočný zážitok ! Pri City of Angels som sa strašne rozplakala, ale bolo mi to úplne jedno :) 30stm nie je moja úplne najviac obľúbená skupina, ale patrí k tým najbližším a ked som sa rozplakala pri nich, neviem si predstaviť, čo by som robila pri mojej najoblubenejšej skupine :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama