Duben 2014

Ženský mozek, co neustále pochoduje a nejraději by byl vědmou

24. dubna 2014 v 23:14 | K.W. |  Mým Srdcem
Usrkávám voňavou bílou kávu, kterou jsem si zvykla pít u něj doma a myslím na to, jak rychle čas ubíhá. Jak moc se mění doba kolem mě, já i mí blízcí. Z člověka, ve kterém vidím velmi dobrého přítele se rázem dere osoba, jenž mě s jistotou nebere stejně jak já jí. Mrzí mě to, přesto nechci zahodit to příjemný, co jsme spolu zažili. Nechávám to být. Směju se vedle té osoby, vyslýchám jí, bedlivě přemýšlím o každém jejím slovu a popravdě s přirozenou upřímností odpovídám. Nemá cenu něco v takovém chaosu řešit. Někdy je lepší nechat věci plavat, nerozpitvávat je, uniknout tomu nutkání neustále něco řešit a rozebírat...

brain wash | via Tumblr

Jo, jako by to nebyla podstata našeho ženskýho myšlení. Jsme ženský. Někdo by mohl říct, nesváděj to na globálně všechno ženský pohlaví na tomhle komplikovaným různorodým světě a nevymlouvej se, ale ono na tom vážně něco bude. Dobře, pokud si tohle nějakej chlap myslí, ať si takovou ženskou najde. Nikdo mu v tom přeci nebrání. Ale já si nepřestanu myslet, že i když má někdo pocit, že má vedle sebe ženu, která bere vše s nadhledem, vše nerozebírá a nepřemýšlí nad vším z různých úhlů pohledu, je to jen jeho vidina. Má doma dobrou herečku. Další super běžná lidská vlastnost.

A s holkou, co umí vypnout a nic neřešit, nerozebírat, neplánovat, nechat věci plavat a užívat si právě probíhající chvíli a nic okolo nevnímat, se chci osobně seznámit. Posedět nad kafem, smutně na ní zakoulet očima, po případě jí nějaký donucovák hodit do toho horkýho irelevantního nápoje, a všechny trýčky a návody jak na to, z ní vymlátit. Obrazně samozřejmě. I když, kdybych měla možnost vedle takové sedět, myslím, že i nějakého toho násilí jsem schopna. Protože tahle kšílenostipřivádějící vlastnost je opravdu těžkým břemenem života.

Nechci z nás žen udělat chudinky, někoho, kdo to má v životě šíleně těžký, o mnoho těžší než on. Určitě matka příroda nechtěla, aby nám to bylo líto a každý máme své handicapy. Ale zatímco on s vámi hodinku nekomunikuje, neznamená to hned, že je naštvaný... přesto, že v té hodince, která je v jeho hlavě zaměřená na úplně prosté věci, spíš jednu věc, v naší hlavě se odehrává tisíc věcí...

"neudělala jsem něco špatně?"
"nezlobí se proto, jak jsem ho sprdla za tu slupku od banánu, kterou nechal ležet na stole?"
"nelíbím se mu snad dneska?"
"neměla bych jít radši pryč? nepřekážím mu?"
"zlobí se snad proto, že jsem včera byla na tahu s kamarádkami až do rána?"

Ne.. opravdu ne. Jen odpočívá, možná přemýšlí nad nějakým zadaným pracovním úkolem, nebo nad tím, jak vás zítra něčím překvapí, jak vám udělat radost.

A přesto, že se snažíme na nic nemyslet, nic neřešit, točí se to s námi dokola jako na kolotoči...a jsme zase na té nekonečné horské dráze, která nemá cíl...a po každém skopečku, který sjedeme, opět pomalu vyjíždíme do toho kopce, s plnou hlavou myšlenek a starostí... a když z něho na chvíli sjedeme, čeká nás další.

Jíme pořádně, i při hubnutí

15. dubna 2014 v 18:52 | K.W. |  Strava
Chci zhubnout, cvičím, nejím. Blbost. Nebudu vám tu však omílat stokrát probírané klišé, protože všichni dobře víme, že nejedením nic nevyřešíme. Zároveň si tu ale také nebudu hrát na kalorické tabulky, které by vám měli prozradit přesně jaké jídlo jíst víc, jaké míň a kolik kJ obsahuje celer, kolik sprejová šlehačka... (vše si dohledáte v kalorických tabulkách). Ráda bych vám jen odpověděla, jak je podle mě nejlepší stravovat se při cvičení. Stále se mě totiž ptáte a zdá se, že vám mé odpovědi "jez pravidelně" nestačí... ani se nedivím. Proto tedy napravuji své vyjadřování a směřuju k vám rozvinutější odpověď. Jen znovu po sté opakuji, nejsem výživový poradce, proto se obraťte na někoho jiného, jestli chcete jíst opravdu striktně a dávat si bacha na to, co přežvykujete v puse.

Untitled

A rovnou začneme s tím nejpozitivnějším. Hříšníkům a všem milovníkům jídla, co se rádi nadlábnou a pak se hodinku povalují na gauči, vzkazuji, že i občasné napapkání toho, co máte nejvíc rádi, neuškodí. Osobně to můžu potvrdit, protože jakmile jsem tělu nastavila jakousi pravidelnost v pohybu, kdy jsem cvičila opravdu každý den nebo obden, moje tělo podle mě ani nestihlo nějaké mé občasné zhřešení zpozorovat. Hubla jsem dál, jen je třeba se nepřejídat každý den. Například na ten můj předmaturitní stres jsme se prostě s přítelem rozvalili u televize a nechali si dovést jídlo až pod nos prostřednictvím foodpanda. Ano, ani jsem nezvedla své líné já a pouze jsem se zmohla na jeden jediný telefonát. Skvělé jídlo z indické kuchyně, kterou máme tak rádi, nám přišlo do hodinky a pochutnali jsme si, přesto že si jedu svůj fitness režim a pravidelně cvičím/plavu/běhám/jezdím na kole. Jednou za čas totiž můžu svému tělu tohle dopřát a vy taky.

A nyní se nám začne trochu přiostřovat. :) Nějaká ta pravidla si přeci jen nastavit musíme, ale děláme to přeci pro sebe. Navíc, pokud cvičíme, neznamená to hned, že budeme jíst to, co nám nechutná. I zdravá jídla jsou chutná.

Jíme pořádně, ale co?

Hlavní pravidlo pro stravování se při cvičení je, že prostě jíst musíme! Jakmile vydáváme nějakou cvičební aktivitu, musíme energii doplňovat, například celozrnným pečivem, nejlépe neslazenými mléčnými výrobky, drůbežím masem, rybami,... Jestliže si tělo zvykne na správnou kombinaci cvičení a jídla, máme vyhráno. Co se týká ryb, doporučuji jíst rybí filé, kapra, nebo tuňáka, naopak sardinky v oleji - to je kalorická bomba. Pokud bych měla mluvit o mléčných výrobcích, sahejte hlavně po nízkotučných bílých jogurtech, odtučněném tvarohu, trochu omezte eidam, nebo 45% taveňák. Nejkaloričtější maso je vepřové a husí, naopak nejméně srnčí, ale chápu, že hned zítra po východu slunce nevyrazíte na lov srnek, tak si radši chmátněte po kuřeti. Masným výrobkům bychom se obecně měli vyhýbat, ale často se nám nad nimi honí sliny, tak si je klidně dopřejme (pokud se jimi nebudeme deno denně ládovat). Nejmenší zlo, které mezi ně patří, je například drůbeží šunka, nebo drůbeží párky. Zkrátka drůbež je náš spasitel! Pokud si ale budete obden dopřávat uzený bůček, můžete na nějaké hubnutí zapomenout. ;)

10 Hlavních zásad stravování při cvičení:

  1. Jíme nejvíc ráno, postupně k večeru ubíráme a jíme čím dál tím menší porce
  2. Denní stravu dělíme na minimálně 6 dávek po menších porcí. Opět platí, největší dávka je ta ranní a dopolední
  3. Omezujeme jednoduché cukry (čokoládu, bonbóny, různé sladkosti), když už je jíme, tak na začátku dne
  4. Jednoduché cukry nahraujeme složitými, tedy těstovinami, rýží..
  5. Jíme hodně zeleniny, nejlépe každý den
  6. Necvičíme s plným žaludkem, ale ani ne na lačno. Jíme tedy malou porci půl hodiny před cvičení a poté až půl hodiny po cvičení
  7. Úplně nevynecháváme tučné potraviny! Některé jsou důležité, proto je pouze omezíme. (Sýry, ořechy, červená masa...)
  8. Nepřejídáme se se slovy "zítra to vycvičím"! Čím víc jíme, tím víc jsme línější a proto se snažíme přejídání předcházet
  9. Čistímě organismus častým pojídáním vlákniny
  10. Před i po každém jídle vypijeme minimálně sklenku vody (obecně řečeno, pijeme často, min 2 litry denně!)

(1) Tumblr

Už je vám straování při cvičení jasnější? Pokud ne, nebojte se zeptat.

PS: Opět na závěr připomínám, nejsem výživový poradce. Sdílím s vámi mé zkušenosti. :)

do duše vepsané dětství

1. dubna 2014 v 12:18 | K.W. |  Mým Srdcem
Love

"Tyvole je tohleto normální? Snad jsem ti jasně řekl, ať jdeš sem a ty prostě neposlechneš!"
(Smutný výraz pětileté holčičky stojící na jedné noze, druhou šoupá sem a tam, koukajíc do země, její pohled zabořený hluboko do země)
"To je furt dokola, si nemožná, člověk pro tebe udělá první poslední a ty potom ani neuděláš co ti říkám. To je vděk." Rozeřve se ještě víc táta na svou dcerku, že jeho monolog neuniká nikomu na venkovní terase.
Přidá ještě pár nadávek a začne se věnovat synovy, který sedí velde něj.
Holčička se slzami v očích přešlapuje na místě, ani se nerozbrečí, určtě tuší, co by následovalo. Má neurčitý přemýšlivý výraz... radši se už na ní neotáčím, protože bych jí musela obejmout a odvést ocud, což by mi její táta určitě nedovolil. Postupně čekám, až konverzace utichne a rodina se zvedá a odchází...

Troufám si odhadnout, co z ní vedle takového cholerika bude. Sama jsem vedle jednoho vyrůstala. Vžívám se do role tý holčičky, jako bych to byla já a říkám si, jak se bude bát lidí, stokrát si bude promýšlet, než něco řekne a mnohy radši vůbec nic neřekne, bude se bát, že udělá něco špatně a lidi jí za to odsoudí, budou na ní zlí, bude nenávidět řev a kdykoliv, když někdo kolem ní zvýší hlas, znejistí a rozklepe se, nebude sebejistá, zato samostatná, zvyklá dusit vše v sobě a pomoct si se vším sama... a bude vyčkávat, až jí někdo z toho začarovanýho kruhu vysvobodí.
Tak, jako já čekala...
tak jako mě vysvobodil...

Od malička jsem v očích mamky něco, co se prostě nepovedlo. Každý nový krůček, který jsem jako malá udělala, mi byl vyčítán, za své "proč" otázky v takovém tom věku, kdy se děti stále ptají a vyčkávají spoustu odpovědí, jsem byla nechápaná, říkala mi, že neví, proč bych takovou věc už neměla dávno vědět a odešla od tématu. Jakmile jsem něco řekla nebo udělala blbě, okamžitě mě čekal nějaký postih, buď výsměch, znemožnění mě před ostatními, nebo řev.

A jak do dopadlo na mě samotnou? Tak, jako si myslím, že to bude s tou malou holčičkou... naštěstí mě ale někdo vysvobodil. Můj přítel. Člověk, co je přesný opak matky, někdo, kdo mě kdykoliv vyslechne a nikdy se mi za to, co jsem řekla nevysměje, poradí mi, mluví se mnou jako se stejně rovným člověkem a hlavně, bere všechno s nadhledem a dává mi najevo, jak mě má rád, jak se mu líbím, co se mu na mě líbí... a i když nelíbí, dokáže to vyslovit jinak než matka. Podporuje mě, a končně se cítím jako člověk, co za něco stojí...

tak bych jen chtěla říct, všem lidem jako je ta malá holčička, aby se naučili nepodceňovat a snažili se zvednout hlavu vzhůru.. protože jednou se na ně štěstí usměje. Doufám. Jednou od tý její negativní vize světa bude moct utéct... přesto, že jí bude stále běhat v hlavě to, jak se k ní otec nejen v dětství choval, bude to bojovnice. Moc jí držím palce.. i vám všem ostatním...