Leden 2014

Dvě slova skrz rudou záři

20. ledna 2014 v 20:04 | K.W. |  Mým Srdcem

Šli jsme osvíceným Smíchovem z kina, zabalená do čepice a šály jsem nenápadně odfukovala zimou. Pozorovala jsem tu hromadu lidí, kterou jsme procházeli, každýmu, koho jsem minula, jsem věnovala úsměv, přesto, že jsem ho neznala. Říká se, že když jste šťastní, máte tendenci tu radost roznášet i kolem sebe a přesně to byla i tato chvíle. Ozdobené ulice, tma, přesto světlem rozzářená část města, hluk, kluk, který upadne na skateboardu a všichni se k němu seběhnou, překrásně vysazené stromy před kinem, odrážející se světýlka v okenních sklách, a hlavně v očích toho, který celou dobu šel vedle mě...

Chytla jsem ho za ruku a odpověděla "nevím" na jeho otázku "a co budeme dělat teď?". Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, co, svět byl krásnej kvůli němu, né kvůl tomu, co bysme dělali. Klidně bych s ním prochodila každou pražskou uličku, celý den, od rána do večera, jen já a on...

Jakmile jsme se blížili k nákupnímu centru, narazila jsem očima na stánek s květinami, celý posetý desítky, spíš stovkami rudých růží, tou klasikou, kterou mám přesto hrozně ráda. Rudé růže. Nebylo to květinářství, jako tady u nás, kde v kyblíku vadne pár smutných květin s trny, všechny vypadaly tak čerstvě, blýskaly se díky pouličnímu osvětlení, všechny byly krásně rozkvetlé a seřazené.

"Jé, já bych chtěla růži"... Nemohla jsem si odpustit prohodit tuhle větu, která zní jako "kup mi růži", přesto tak myšlená nebyla...
Pozastavil se a usmál se na mě.
"Chtěla bys? Koupím ti jí"
Hned mi došlo jak blbě jsem to řekla...
"Nee, vůbec to tak nebylo myšlený."
"Ale jo, chceš jí, koupím ti jí."
Chytla jsem ho za ruku a snažila se ho odtáhnout pryč, lidi kolem nás se vyhýbali, a my se jen smáli, hádali se a pomalu se oddalovali od stánku. Věděla jsem, že to vyznělo blbě, a nerada bych dostala růži, o kterou jsem si vlastně řekla...

V obchodním centru jsem zaběhla do svého oblíbeného obchůdku Yves Rocher, protože tam měli 50% slevy a on na mě počkal před obchodem. Několik minut jsem prohlížela, přemýšlela, co by se mi asi tak hodilo a nakonec jsem s prázdnou odešla z obchodu s tím, že vlastně nic nepotřebuju. Jeho jsem uviděla jak si ke mně kráčí a omlouvá se, že byl v obchodu s hrama a nechtěl mě nechat čekat. A už v tu chvíli jsem věděla, kde přesně byl...ale nemohla jsem mu skazit tu radost, která přesto nakonec přeskočila i na mě.

Šli jsme obchoďákem a byla jsem k němu přitisklá z levé strany.
"Pojď radši na druhou stranu prosím, víš, že chlap má chodit po levý straně."
Usmála jsem se a přešla jsem na druhou stranu, věděla jsem, proč mu vadilo že jsem se na něj z levé strany tiskla... Najednou jsme prošli kolem obchodu se značkou, kterou měla i jeho bunda. Zvolala jsem, jestli se tam nechce jít podívat, že vidím, že tu značku má asi rád. Ukázala jsem prstem na logo té značky na jeho bundě, na levém prsu. Zmáčkla jsem na to logo a divně ssebou zakroutil a poslal mi ruku zpátky. Věděla jsem moc dobře proč a svůj smích, který jsem nemohla udržet, jsem odrazila doprava do nějaké výlohy, aby to neviděl. Nemohla jsem přiznat, že vím, že tam tu růži měl... dělalo mi hroznou radost, jak to tajil a jak moc se snažil aby to co nejdýl udržel v tajnosti, choval se u toho hrozně roztomile a čím dál tim víc profesionálně. Po pár minutách už by jeho schovaná růže pod bundou nešla poznat ani za nic.

Pyšně nasedl do dodávky a já vedle něj. Při sundavání bundy jí podržel tak, aby se jí zakryl a mezi tím kytku strčil vedle sedačky. Mezi tím jsem se já snažila koukat doprava a usmívala jsem se, jak mu nechávám prostor k tomu, aby mohl růži nadále krýt. Byla jsem šťastná, zamilovaná a natěšená, kdy mi jí dá... byla jsem hrozně ráda, že ho mám vedle sebe. V tu chvíli nešlo o nic jinýho. Byla jsem jen já a on a přesto, že jsem jen vedle něj seděla v autě při cestě z Prahy domů, cítila jsem se úžasně...

Jendou rukou mě hladil po vlasech, druhou rukou řídil a nohou řadil. Bylo to pro mě úžasně romantický a zároveň vtipný... užívala jsem si každé sekundy.

Než jsme přijeli domů, skoro jsem na růži zapoměla. Zaparkoval a šel mě pomalu doprovodit domů, jak to vždy dělá. Kytku stále profesionálně schovanou v bundě na levé straně, pravou rukou mě vedl za ruku a pár metrů od baráku se zastavil a schoval mě z osvětlené části od lampy do stínu k jednomu plotu u cizího baráku.

Byla jsem tak natěšená, okouzlená a šťastná, že si ani nepamatuju, jak nenápadně růži z bundy vytáhl. Z ničeho nic stál proti mě, jednou rukou mě držel za ruku a druhou měl schovanou za zády.

"Chtěl bych ti něco říct" podíval se mi hluboko do očí, jen nepatrně se pousmál a oči mu jiskřili odrazem světla z nedaleké lampy. V tu malilinkatou chvíli jsem prosila něco tam nahoře, aby ta chvíle trvala co nejdýl... a abych si jí co nejvíc zapamatovala.

"Chtěl jsem ti říct, že tě miluju." řekl dlouze, zřetelně a jasně, s úsměvem v očích a přenádherným pohledem na mě...
Tu chvíli jsem si tak vychutnávala, že jsem málem zapoměla na to říct mu i to, co k němu cítím já...
"Já tebe taky..." usmála jsem se a vrhla se do jeho náručí.
Mírně mě odtáhnul a vytáhl na mě krásnou čerstvou rudou růži... zatvářil se krásně pyšně, viděla jsem, jakou mu udělalo radost, že mě tak překvapil.

Přesto, že jsem o růži věděla, jeho překvapení se vydařilo a užila jsem si ho snad ještě víc, než kdybych o růži nevěděla...

"Ty jsi blázen... ty jsi pro ní běžel zpátky?"


...

(naše první "miluju tě")...abych na něj nikdy, ale nikdy nezapoměla

Hubneme břicho! Povánoční bonus

7. ledna 2014 v 19:58 | K.W. |  Konkrétní partie
Zaraženě koukáme, pousmíváme se, přemýšlíme a v hlavě nám proudí dvě myšlenky. Buď jedno nebo druhé.
"Je těhotná!" zvolám,
"né není prosím tebe!",
"ale je, vidíš ten vyvalený pupek?" opět jsem nevěřícně koukla na hruškovitě zaoblenou postavu jedné nejmenované slečny, co byla vždycky rovná jak pravítko.
"žádný takový, vždyť byli Vánoce, tak se trošku přetláskala no..." s jistotou na tváři odvětí kamarádka.
"tak schválně... vsaďme se!"

...

Vím, že je to hloupý a nehodí se, komentovat něčí postavu, a většinou tohle nedělám, ale zkrátka mi to nedalo, ještě když se s tou slečnou pojí taková hodící se příhoda. Měla bych se ale vrátit k tomu, k čemu mám od začátku článku namířeno, a to je, že se povánočně ode dneška vrhneme společně na bříško a začneme na něm makat! Přeci byste nechtěli, aby se o vás taky takto debatovalo... ;)

Já začala cvičit na břicho jedno video od Cassey, která nás neustále bombarduje svými novými cvičebními plány a já jí vůbec nestíhám. Tentokrát jsem ale přišla na jedno, už mi začal vadit její upištěnej a až moc aktivní hlas, takže při cvičení jejích videí vypínám zvuk a pouštím si k tomu vlastní hudbu, jen pozoruju jak Cassey cvik provádí.

Víte moc dobře, že ve fitness článcích vám rozděluji, zda chcete hubnout nebo zpevňovat. Je v tom totiž zásadní rozdíl. Zpevňováním tvarujete svalovou hmotu, která tvrdne a může se i zvětšovat - to je vysvětlení toho, jak se mě hodně z vás ptá, jakto, že nehubnete, když posilujete na zadek...že vám zadek stále roste a roste... Pokud chcete hubnout, musíte k posilování zapojit kardio cvičení, což může být běh, skákání na místě, aerobik, plavání, všechno možné, kdy se zapotíte a zadýcháte...

Toto video je hlavně pro ty z vás, co chtějí hubnout břicho obecně, celé. Zacvičíte si v něm na hromadu břišních svalů, navíc jsou tam namixované kardio části, kdy skáčete tak, aby se navíc při kardiu brala větší zátěž na břišáky! Pořádně tímto videem sputíte spalování tuků kolem vřicha a zároveň ho i zpevníte! Prostě a jednoduše, jestli chcete zhubnout břicho, cvičte například toto video! A nebo spoustu dalších, která najdete v rubrice fitness - jednotlivé partie - břicho.


Pokud vám taky jako mě vadí její uječený hlas, vypněte ho a pusťte si k tomu vaše songy. Ty cviky jsou vážně super, dají vám zabrat ale zároveň je celé video zvládnutelné! Tak šup do toho:)

Černý základ - persunmall.com

5. ledna 2014 v 16:28 | K.W. |  Móda
Málo jde z mého blogu poznat, že mám hrozně ráda módu. Denně okukuju lidi na ulici, stále se inspiruju tím, co vidím, kritizuji nenositelné, obdivuji, kombinuju, třídím, měním a nakupuju. Nedávno jsem narazila na persunmall.com a hned jsem si udělala wishlist s tím, co mám ráda. Jeden křivák už mi putuje domů a zbytek? To se ještě uvidí. Každopádně mám nejradši nějakou budnu, co se nosí rozepnutá a dá se pod ní kombinovat. Vždycky to vypadá skvěle a postačí k tomu jeden základ. Na takové to vrstvení si ale budu muset trochu počkat.
(po kliknutí otevřete a uvidíte přijatelnou cenu!)

Působí to hrozně rockersky, punkersky....ale není tomu tak. Naopak mám ráda kombinaci barev, jen k tomu mám hrozně ráda černý základ a pak už si tvořím co chci jak chci. Tady vidíte ten základ. Černé boty, černý křivák, černá kabelka - vždy crossbody! Vždy musím mít tašku s možností hodit si jí přes rameno. Potom jsem milovník košil. Kostky, pruhy, jednobarevné, ten střih mi prostě sedí a cejtím se v tom dobře.

skok do nového roku

5. ledna 2014 v 11:57 | K.W. |  Mým Srdcem
Je to přesně tak, jak jsem onehdá někde četla. I když se netěším na novoroční neustálé vstávání brzo do školy a nespočetné povinnosti, minimálně v jedné skvělé věci je toto dobré, a to v tom, že budu konečně pořádně vědět, kdy je ráno, kdy večer a jaké je přesně datum, den v týdnu. Každý leden si tohle říkám, každý leden prahnu po zas nějakém režimu, kdy budu provádět své stereotypní aktivity ačkoliv stereotyp nenávidím. Vždy je ho trochu třeba.

Když bych měla shrnout prázdniny a udělat si tu tak malinkou památku (i když na to nikdy nezapomenu), zažila jsem asi nejlepší zimní prázdniny vůbec. Byly nabytý, propitý, vysmátý, pohodový a hlavně zamilovaný.

Někteří si mohli všimnout, že už o "lásce" nepíšu. "Kde jsou ty tvé výlevy srdce Klér, chybí mi to", viděla jsem nedávno na asku. První důvod bych řekla, že je takový, že o lásce nepíšu, ale žiju jí. Pravdou, teda tím druhým důvodem, ale je, že chci o ní hrozně psát a zároveň jí žít, a taky o ní píšu, jen né aby to všichni četli. Chci si tuhle nejkouzelnější část každodenních dnů nechávat ukrytou hluboko v srdci a noťasové paměti, když mi bude smutno, budu si to pročítat, jednou z toho třeba udělám nějaké hezké dílo, ale nyní to chci mít napsaný jen sama pro sebe, pro své já v budoucnosti, abych zkrátka nikdy nezapoměla, protože věřím, že zážitků bude nespočetně mnoho a nenechám nějaké stát se zamlženými někde v dáli... rozhodně ne.

A když bych měla vlézt do jiného soudku, chci se obrátit konkrétně k vám a říct vám, že mě děsí, jak moc můj blog čtete. Poslední dobou se mu vůbec nevěnuji, a přesto jsem tu včera objevila počet 400 čtenářů za den, což mě hodně překvapilo a donutilo za prvé psát a za druhé se podívat na to, co tu nejvíc čtete. Hahá, přeci jen vyhrála rubrika fitness.... neustále sem chodíte číst si moje články o cvičení a asi podle nich i cvičit, což mi dělá hroznou radost! Topíte mě vzkazy ohledně děkování za to, jak jsem ve vašem životě něco změnila, atd... neuvěřitelně mě to naplňuje novou motivací konečně od nového roku začít.

Abych se přiznala, už asi tak 5 měsíců cvičení flákám. Občas si zaplavu, doma zacvičím, ale není to to intenzivní, co jsem nastartovala od minulého ledna. Ale chci se opět vrátit k tomu, jak jsem se cítila skvěle, když jsem na sobě pracovala, takže hurá, těšte se na nové články o cvičení, konkrétně o tom, jak se budu dávat postupně dohromady a objevovat nové cvičební plány!

Věřte mi, teď se opravdu pokusím své sliby splnit...

Krásný rok 2014 všem!


fotky: týden na slovensku, silvestr, malá fatra