Dvě slova skrz rudou záři

20. ledna 2014 v 20:04 | K.W. |  Mým Srdcem

Šli jsme osvíceným Smíchovem z kina, zabalená do čepice a šály jsem nenápadně odfukovala zimou. Pozorovala jsem tu hromadu lidí, kterou jsme procházeli, každýmu, koho jsem minula, jsem věnovala úsměv, přesto, že jsem ho neznala. Říká se, že když jste šťastní, máte tendenci tu radost roznášet i kolem sebe a přesně to byla i tato chvíle. Ozdobené ulice, tma, přesto světlem rozzářená část města, hluk, kluk, který upadne na skateboardu a všichni se k němu seběhnou, překrásně vysazené stromy před kinem, odrážející se světýlka v okenních sklách, a hlavně v očích toho, který celou dobu šel vedle mě...

Chytla jsem ho za ruku a odpověděla "nevím" na jeho otázku "a co budeme dělat teď?". Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, co, svět byl krásnej kvůli němu, né kvůl tomu, co bysme dělali. Klidně bych s ním prochodila každou pražskou uličku, celý den, od rána do večera, jen já a on...

Jakmile jsme se blížili k nákupnímu centru, narazila jsem očima na stánek s květinami, celý posetý desítky, spíš stovkami rudých růží, tou klasikou, kterou mám přesto hrozně ráda. Rudé růže. Nebylo to květinářství, jako tady u nás, kde v kyblíku vadne pár smutných květin s trny, všechny vypadaly tak čerstvě, blýskaly se díky pouličnímu osvětlení, všechny byly krásně rozkvetlé a seřazené.

"Jé, já bych chtěla růži"... Nemohla jsem si odpustit prohodit tuhle větu, která zní jako "kup mi růži", přesto tak myšlená nebyla...
Pozastavil se a usmál se na mě.
"Chtěla bys? Koupím ti jí"
Hned mi došlo jak blbě jsem to řekla...
"Nee, vůbec to tak nebylo myšlený."
"Ale jo, chceš jí, koupím ti jí."
Chytla jsem ho za ruku a snažila se ho odtáhnout pryč, lidi kolem nás se vyhýbali, a my se jen smáli, hádali se a pomalu se oddalovali od stánku. Věděla jsem, že to vyznělo blbě, a nerada bych dostala růži, o kterou jsem si vlastně řekla...

V obchodním centru jsem zaběhla do svého oblíbeného obchůdku Yves Rocher, protože tam měli 50% slevy a on na mě počkal před obchodem. Několik minut jsem prohlížela, přemýšlela, co by se mi asi tak hodilo a nakonec jsem s prázdnou odešla z obchodu s tím, že vlastně nic nepotřebuju. Jeho jsem uviděla jak si ke mně kráčí a omlouvá se, že byl v obchodu s hrama a nechtěl mě nechat čekat. A už v tu chvíli jsem věděla, kde přesně byl...ale nemohla jsem mu skazit tu radost, která přesto nakonec přeskočila i na mě.

Šli jsme obchoďákem a byla jsem k němu přitisklá z levé strany.
"Pojď radši na druhou stranu prosím, víš, že chlap má chodit po levý straně."
Usmála jsem se a přešla jsem na druhou stranu, věděla jsem, proč mu vadilo že jsem se na něj z levé strany tiskla... Najednou jsme prošli kolem obchodu se značkou, kterou měla i jeho bunda. Zvolala jsem, jestli se tam nechce jít podívat, že vidím, že tu značku má asi rád. Ukázala jsem prstem na logo té značky na jeho bundě, na levém prsu. Zmáčkla jsem na to logo a divně ssebou zakroutil a poslal mi ruku zpátky. Věděla jsem moc dobře proč a svůj smích, který jsem nemohla udržet, jsem odrazila doprava do nějaké výlohy, aby to neviděl. Nemohla jsem přiznat, že vím, že tam tu růži měl... dělalo mi hroznou radost, jak to tajil a jak moc se snažil aby to co nejdýl udržel v tajnosti, choval se u toho hrozně roztomile a čím dál tim víc profesionálně. Po pár minutách už by jeho schovaná růže pod bundou nešla poznat ani za nic.

Pyšně nasedl do dodávky a já vedle něj. Při sundavání bundy jí podržel tak, aby se jí zakryl a mezi tím kytku strčil vedle sedačky. Mezi tím jsem se já snažila koukat doprava a usmívala jsem se, jak mu nechávám prostor k tomu, aby mohl růži nadále krýt. Byla jsem šťastná, zamilovaná a natěšená, kdy mi jí dá... byla jsem hrozně ráda, že ho mám vedle sebe. V tu chvíli nešlo o nic jinýho. Byla jsem jen já a on a přesto, že jsem jen vedle něj seděla v autě při cestě z Prahy domů, cítila jsem se úžasně...

Jendou rukou mě hladil po vlasech, druhou rukou řídil a nohou řadil. Bylo to pro mě úžasně romantický a zároveň vtipný... užívala jsem si každé sekundy.

Než jsme přijeli domů, skoro jsem na růži zapoměla. Zaparkoval a šel mě pomalu doprovodit domů, jak to vždy dělá. Kytku stále profesionálně schovanou v bundě na levé straně, pravou rukou mě vedl za ruku a pár metrů od baráku se zastavil a schoval mě z osvětlené části od lampy do stínu k jednomu plotu u cizího baráku.

Byla jsem tak natěšená, okouzlená a šťastná, že si ani nepamatuju, jak nenápadně růži z bundy vytáhl. Z ničeho nic stál proti mě, jednou rukou mě držel za ruku a druhou měl schovanou za zády.

"Chtěl bych ti něco říct" podíval se mi hluboko do očí, jen nepatrně se pousmál a oči mu jiskřili odrazem světla z nedaleké lampy. V tu malilinkatou chvíli jsem prosila něco tam nahoře, aby ta chvíle trvala co nejdýl... a abych si jí co nejvíc zapamatovala.

"Chtěl jsem ti říct, že tě miluju." řekl dlouze, zřetelně a jasně, s úsměvem v očích a přenádherným pohledem na mě...
Tu chvíli jsem si tak vychutnávala, že jsem málem zapoměla na to říct mu i to, co k němu cítím já...
"Já tebe taky..." usmála jsem se a vrhla se do jeho náručí.
Mírně mě odtáhnul a vytáhl na mě krásnou čerstvou rudou růži... zatvářil se krásně pyšně, viděla jsem, jakou mu udělalo radost, že mě tak překvapil.

Přesto, že jsem o růži věděla, jeho překvapení se vydařilo a užila jsem si ho snad ještě víc, než kdybych o růži nevěděla...

"Ty jsi blázen... ty jsi pro ní běžel zpátky?"


...

(naše první "miluju tě")...abych na něj nikdy, ale nikdy nezapoměla
 


Komentáře

1 anonym anonym | 20. ledna 2014 v 20:18 | Reagovat

Napsala jsi to nádherně. Némám slov, ať se to týká lásky nebo toho jak píšeš. Přeji ti hodně štěsti a ať ti to dlouho vydrží. Úžívej si toho, co někteří jiní nemají.

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 20:18 | Reagovat

Milé čtení, líbilo se mi.

3 kler-wonder kler-wonder | Web | 20. ledna 2014 v 20:22 | Reagovat

[1]: Moc děkuju za komentář, hrozně potěšil

4 Shaymin. Téma týdne. Shaymin. Téma týdne. | Web | 20. ledna 2014 v 21:24 | Reagovat

Krásné. Úplně to cítím. A potají závidím. :) Musím se podělit, proto zařazuji do výběru TT.

5 quietus quietus | 20. ledna 2014 v 21:30 | Reagovat

To je krásný.

6 Áďa Áďa | 21. ledna 2014 v 21:35 | Reagovat

ahoj, omlouvám se, že ruším a že to píšu k tomuto článku, ale chtěla jsem, aby sis toho všimla:) psala jsi tu článek o cvičení s Cassie a podívala jsem se teda na pár videí, vypadá to fakt moc dobře.. jen jsem se chtěla zeptat, myslíš, že se mi po posilování zadku zadek více zakulatí a jakoby zvětší?:D mám ho totiž dost souměrný se zádama a docela mě to štve.. předem moc děkuju:)

7 hh hh | 1. února 2014 v 14:12 | Reagovat

To je kravina, takové bláboly, táhni s tím někam !!

8 kler-wonder kler-wonder | Web | 2. února 2014 v 21:00 | Reagovat

[7]: to jsi uhodl/a, že poběžím a splním tvé přání ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama