We only live once

18. prosince 2013 v 16:42 | K.W. |  Mým Srdcem

Dnes jsem překonala strach a odvážila se kouknout na svůj zanedbaný blog... Jak je možný, že mám teď období, kdy mám chuť na psaní článků jednou za měsíc? Vždycky mě zima zahnala k noťasu a psala jsem jak o život, i kdyby jen o pozorování sněhových vloček za oknem nebo dělání si zelený čaj..

Vše je jinak.
Vše se změnilo
a s tím vším i já.

...
Mohlo být tak 4 hodiny odpoledne. Kráčela jsem si velkým prázdným sálem směrem ke stolu, kde ležela flaška vína, po které už jsem delší chvíli prahla. Ladně jsem šla krok za krokem a důrazně myslela na to, abych šla správně v těch zatracených 14 centimetrových podpatkách. Šmátla jsem po vínu, snadno jsem do sebe kopla pár loků a ještě se jednou prošla s kelímkem v ruce kolem nazdobeného stolu s vánočním cukrovím, chlebíčky a hromadou reklamních letáků. "To číslování stolů je fakt super" pomyslela jsem si. Kartičky na stůl, to byla má práce, celkově už od malinka jsem vášnivá aranžérka čehokoliv...

Po chvíli jsem se rozešla do backstage, kde jsem uviděla svojí spolužačku, která se nemohla ubránit slzám a křečovitě stírala cosi ze svých maturitních šatů.
"Ta za*raná sójovka!" horlivě křičela a ani na chvíli neodtrhla pohled od toho obřího fleku.
"Celou jí na mě vylil!"

Se soucitem jsem se zeptala, jak k tomu došlo a dozvěděla jsem se, že na ní někdo tu omáčku převrhl. Opravdu mi jí bylo líto, ale zároveň jsem si říkala, jaký mám štěstí, že mě se zatím povedlo zůstat tak nazdobená, jak jsem si přála. Otočila jsem se a vešla jsem zpátky do sálu, kde na mě začala volat kamarádka...

"Neotáčej se..."
"Cože?" otočila jsem se a podívala se za jejím pohledem.

Moje nádherná vlečka u šatů byla zničená asi 10 fleky od sójovky. Krásně jsem se kolem toho místa činu promenádovala. Z očích už mi tekly slzy, které se stále zvětšovaly s tím, jak jsem ostatním říkala, proč brečím...

Trvalo mi asi půl hodiny, než jsem se z toho dostala. Normálně bych oblečení neobrečela, ale za tyhle šaty jsem dala peníze z brigády a navíc byly krásný kvůli tý vlečce, která se za mnou měla táhnout, když jsem šla po červeném koberci na nástupu... Pár panáků morgana to ale zachránilo a můj večer mohl vesele začít. Na fleky jsem kašlala, ani jsem si na ně nevzpoměla a užila jsem si každou vteřinku svého maturiťáku. Bylo to famózní. Né tak, jak to říká každej maturant, né tak, jak se to prostě říká po plese každého znás, on byl opravdu do puntíku úžasný.

A určitě mě nezměnil ten den... ale v ten den, nebo po něm, jsem si uvědomila, co že to vlastně jsem. Nebo spíš nejsem. Nejsem už to malý dítě, co si mohlo dělat co chce, všechno se mu dalo prominout, učilo se.... stále se sice učím, ale už budu schytávat vážnější následky a jde do tuhýho... Aspoň že je ta vážnost vykompenzovaná i tím jak jsem neskutečně šťastná a můžu říct, že konečně žiju život, jak jsem chtěla...
 


Komentáře

1 monika-es monika-es | Web | 18. prosince 2013 v 16:52 | Reagovat

Mas neskutecne bozske saty a neskutecne ti to slusi! :-)

2 Martina Martina | E-mail | 18. prosince 2013 v 17:35 | Reagovat

Ahoj, jmenuji se Marťa a chtěla jsem se Tě jenom na něco zeptat.

Nejsem žádný prodejce nebo něco takového takže neboj :-)

Jsem šéfredaktorka internetového časopisu Eldoradu. Tady je náš web: http://www.eldorado.wbs.cz. Problém je v tom, že se teď snažíme časopis znovu rozjet, nějakou dobu nevycházel, a proto jsou stránky v takovém stavu v jakém jsou. Nicméně charakter časopisu se nemění.

Bohužel redaktorů je neuvěřitelně málo, je velký problém je najít, ne každý je zapálený do toho něco napsat jenom tak. A tady se dostáváme k té mé otázce.

Zajímalo by mě také jestli by jsi třeba nebyla ochotná i ty sama a nechtěla třeba nějakým článkem přispět? Časopis vychází jednou za měsíc a to, co by si chtěla psát je čistě na tobě.

Chápu, že toho asi máš hodně, a nějaký takovýto e-mail Tě akorát vytočí. Samozřejmě bych pochopila, pokud bys neodepsala nebo mail hodila do spamů, ale byla bych moc ráda kdybys tak neučinila.

Můj e-mail: ho.ro.r@seznam.cz je ti k dispozici a pokud se budeš chtít na cokoli zeptat, obrať se na mě prosím. Pokud by si se potom rozhodla kladně, budeme spolu probírat ještě další věci, ale to až potom, radši nepředbíhejme.

Tvůj blog je jinak moc pěkný a píšeš rozhodně zajímavým stylem.

Ahoj a díky pokud si dočetla až sem :-)

3 m. m. | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 13:12 | Reagovat

To je paráda, že si můžeš říct něco takovýho :) Můj maturák, no, asi nebyl až tak zlej, ale já si z něj pamatuju hlavně ty negativní detaily a jak se mi nepovedlo vypadat tak, jak jsem chtěla, jak vypadám děsně na fotkách (i když to můžu svádět zčásti na fotografa, hrozně vypadali skoro všichni), jak jsem měla příšernej model, jak jsem vůbec školu tehdy hnojila, jak to šlo... je důležitý mít na maturák dobrý vzpomínky :) A fleky? Kdo na ně v tom davu kouká? Jedna holka od nás měla tak průhledný šaty, že  jsme všichni mohli celej večer obdivovat její tanga. Nevim, jestli to bylo schválně nebo si toho nevšimla, každopádně se tím taky nijak nevzrušovala. Je důležitý umět si akce užít, i když všechno nejde perfektně. To umění se ti bude v životě hodně hodit.

4 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 4. ledna 2014 v 17:00 | Reagovat

no tak aspoň si to zvládla i s flekama, já bych kvuli tomu byla taky strašně smutná a spíš bych asi hrozně nadávala, kdybych si je takhle zašpinila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama