To špatné smete sníh

27. října 2012 v 19:08 | K.W. |  Mým Srdcem


Sedla jsem si do okna, objímala rukama rozpálený hrníček od čaje a dívala se do padajících vloček, jako by žádná z nich nemohla uniknout mýmu pohledu. Viděla jsem v nich něco novýho, naději, která by mi mohla vyřešit moje problémy. Přece člověk může zabránit tomu, aby se netrápil. Obloha a krajiny kolem najednou byly bílé, ta šedá depresivní barva vymizela. A já doufám, že ta "deprese", která mě poslední dobou doprovází, bude taky smetená sněhem.

Dřív jsem si myslela, že všechno svádíme na počasí. Když nesvítí slunce, nemůžeme jít ven a radši spíme, když sněží, jsme doma, protože by nám byla zima... ale není to tak. Počasí za to vážně může. Do bílé barvy se prostě dívá líp.

Položila jsem hrníček na parapet, slezla jsem a trochu pootevřela okno. Vyndala jsem ruku z okna a nechala jí zapadávat vločkami. Vždycky je pozoruju. Jak zblízka vypadají tak krásně, že to nejsou jen bílé šmouhy padající z nebe. Pozorovala jsem každý detail a čekala, až vločky roztají a napadají další. Vyklonila jsem se víc z okna a vločky my posypávali obličej. Usmála jsem se. Strčila jsem hlavu zpátky dovnitř a zavřela okno. Problémy jsou jako sníh, říkala jsem si. Spadnou na tebe, chvíli zůstanou a později roztajou.

Všechno je špatně. Bylo toho na mě moc. V ten hnusný říjnový podzim se něco změnilo v naší rodině. Často jsem přišla do obýváku, koukla na tátu, pousmáli jsme se na sebe, napila jsem se čaje, chvíli stála, čekala, že něco poví, že si popovídáme, nic, chvíli jsem seděla a odešla zpátky do pokoje. Když jsem doma potkala mamku, bylo to ještě horší, než žádná komunikace, ona mě naopak samou komunikací ubila. Její řev už jsem poslouchat nemohla, někdy jsem jí třeba celý den neviděla, jak jsem se jí vyhýbala. Poslední tečkou bylo to, že mi zakazovali, aby tu spal můj přítel. Dostali mě. Vážně jo. Úplně zapomněli na to, kolik mi je let, že skoro 18 už něco znamená, třeba to, že budu chít s přítelem strávit nějakou tu noc u mě. Ne.

Rozhádali jsme se s mladým. On nemohl trávit čas se mnou, já zas jindy nechtěla s ním a neustále jsme vinili rodiče, snažili se dělat jeden pro druhýho to nejlepší i když jsme věděli, že to je blbost. Vlastně to děláme doteď. Jedním jsem si jistá - zapříčinili to rodiče. Naše hádky. Nemyslím ani je, spíš jejich názory, zrovna se neshodovali s těmi našimi.

A pak se přimotal do cesty můj jeden dávný zvlášntně bývalý přítel, možná ani nebyl, prostě mi byl dřív hrozně blízký a znamenal pro mě hodně i já pro něj. Ale když už jsme u těch rodičů, ničili mu život. Není to jen naše pubertální výmluva, je to pravda. Nevydržel to. Po maturitě si sbalil věci a odstěhoval se.. daleko ode mě. Od rodiny. Bydlí sám v bytě, má práci, začíná podnikat, postavil se na vlastní nohy a je mu dobře. Několik měsíců se mi neozval, až zrovna v den, kdy se mi vše rozsypalo přímo před očima, mi napsal. A ne jen tak něco. Obrovskou omluvu... atakdále.

Jeho příběh mě donutil přemýšlet o sobě. Mé myšlenky zaběhly až někam k tomu, že si najdu práci a taky se odstěhuju ... bylo to hrozný. V jeho zprávě jsem viděla nějakou souvislost, že jí napsal zrovna v ten den, že je to nějaké znamení na způsob "Kláro, udělej ve svým životě radikální změnu!" Ale pak zvítězilo mé doopravdické já, které nemá rádo změny, miluje svého přítele a dává naděje na srovnání vztahů s rodiči.

Na konec chci zmínit jednu věc, která dělala vždy všechno horší než bylo. A tou je facebook. Se sněhem se dneska změnilo hodně věcí. A s ní i tahle...

...jako každý den jsem vlezla na facebook, a všimla si stavu o tom, jak sněží. Potom další, další a další, ve kterém si někdo stěžoval jak jinej píše, že sněží a znovu a znovu. Málem jsem z toho zešílela a řekla si DOST. Já už tomuhle výmyslu, který všechno ničí, jménem facebook, dál podléhat nebudu. Deaktivovala jsem si ho. Pro komunikaci s lidmi budu používat skype.

...

Sedla jsem si na gauč v obýváku a skrz francouzské dveře pozorovala sníh na kopci, který vypadal jako krtkův dort. Je tam tak krásně, říkala jsem si. Otevřela jsem dveře a jen v teplákách a mikině vyběhla ven na zahradu. Zadívala jsem se do oblohy proti všem vločkám, které mi vrážely do tváří. Bylo to úžasný. Mrzla jsem, ale byla jsem na chvíli šťastná a ani jsem nevěděla proč, kus dál ode mě se nacházelo tolik problémů. Ale já si řekla jedno - že svůj život nenechám jít doháje.

Ty malé bílé dokonalé hvězdičky padající z nebe změnily hodně.
 


Komentáře

1 PaPája PaPája | Web | 27. října 2012 v 19:34 | Reagovat

Jo, sníh je podle mýho děsně uklidňující. Už jenom protože je bílý a všechno kolem se jakoby uklidní:).
Facebook je jednoduše zlo, který žere všechno a všechny. Ale každý si na to musí přijít sám, já už jsem na to naštěstí přišla:).
Moc pěkný článek!:)

2 Izzie 28 Izzie 28 | Web | 27. října 2012 v 19:48 | Reagovat

Já sníh miluji :-)) Pěkně napsáno :-)

3 Klér Klér | Web | 27. října 2012 v 20:08 | Reagovat

Jaký to je smazat si FB, už dlouho nad tím uvažuji, ale nemám odvahu :D!?

Mně tedy spíš přijde, že se sněhem mi problémy přibyly, ale snad zmizí :). Stejně jako vločky..

4 kler-wonder kler-wonder | Web | 27. října 2012 v 20:20 | Reagovat

[3]: Jaký to je? Pro mě asi takový, že neztrácím čas zbytečnostmi..je to jen na tobě.;)

5 Klér Klér | Web | 28. října 2012 v 10:40 | Reagovat

Mimochodem, nechtěla bys mi udělat design :D? Nebo mi alespoň prozraď, jak jsi ten svůj vytvořila! Je skvělý!

6 kler-wonder kler-wonder | Web | 28. října 2012 v 10:46 | Reagovat

[5]: Já vždycky design začnu dělat tak, že vyberu nějakou pěknou fotku, co se hodí počasí, myšlenkám, čemukoliv... a pak do ní vymýšlím kam dám "menu"... a dál už si jen hraju se stíny a písmem. Podle mě to není nic originálního, ale je to z mojí hlavy :)

7 PaPája PaPája | Web | 18. listopadu 2012 v 22:28 | Reagovat

"Problémy jsou jako sníh, říkala jsem si. Spadnou na tebe, chvíli zůstanou a později roztajou." To je úžasnej článek a ještě úžasnější věta o problémech :). Pravdivý a citlivý:). Neboj, nejsi sama, kdo má problémy s rodiči, to je prostě náctiletý věk:D. Mám to doma denodenně, ale přesto svoje rodiče miluju, nedala bych za ně nikdy nic. NIC.
Jinak s tím facebookem-je to děs. Hlavně, že to píší na internet, ale že by šli ven? To ne :D. Bez Facbooku je líp...
Díky za hezké počtení:). Jseš taková citlivá osůbka:)

8 Renda88 Renda88 | 26. listopadu 2012 v 21:44 | Reagovat

Kam se poděl článek : kdo jsme?

9 kler-wonder kler-wonder | Web | 26. listopadu 2012 v 22:01 | Reagovat

[8]: Jestli si takovej hater mýho blogu, tak jen ukazuješ, jak je směšný, když sem pořád píšeš ;)

10 LuLu LuLu | 27. listopadu 2012 v 9:21 | Reagovat

Promin Kler, ale to ze se nekdo podivi, kam zmizel jeho oblibeny clanek, neznamena, že je hater tvyho blogu... Akorat tim odrazujes sve fanousky a spis zesmesnujes sama sebe..

11 kler-wonder kler-wonder | Web | 27. listopadu 2012 v 17:22 | Reagovat

[10]: Víš, on to nebyl jeho první komentář ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama