Berete větu "mohl za to alkohol" jako omluvu?

20. října 2012 v 18:32 | K.W. |  Povídky

Unavená jsem ležela pod dekou a neměla v plánu říkat nějaká slova. Snažila jsem se jen přestat myslet na to, co mi udělal včera v noci. Třeštěla mě hlava a toužila jsem po tom aby zmizel z mýho bytu. Neměla jsem energii na něj začít řvát. Nevěděla jsem co mám dělat. Jestli mu odpustit, nebo ne. Zadržovala jsem slzy, ale nejradši bych byla, kdyby mě viděl ubrečenou. Mohl by se konečně cítit provinile.

Seděl na posteli, asi půl metru ode mě a nejspíš mě pozoroval. Nějakou omluvu už naznačoval, ale neměl odvahu, omlouvat se dál. Přes noc mě nechal doma samotnou. Bylo mi špatně a neměla jsem dobrou náladu a jeho páteční večer přeci nemohl dopadnout tak, že mě bude hladit po vlasech a poslouchat moje pesimistické bláboly. Kolem sedmý se odvekli někam ani nevím kam.

Ležela jsem v posteli s mobilem v ruce a měla jsem šílený nutkání zavolat mu. Zoufale mu zakňourat do mobilu, aby se mi co nejdřív vrátil domů. Neudělala jsem to. Byla jsem tak unavená, že jsem po chvíli usnula.

"Crrr" zazvonil zvonek a probudil mě ze spaní. Kvůli napůl slepeným očím jsem zamotaně dopajdala ke dveřím a pomalu je otevřela. Hnědé rozcuchané vlasy s nějakým bordelem mezi nima, rozdováděné oči plné chuti mi vlepit uslintanou pusu, utahané podlomující se nohy a šílený smrad. To bylo přesně to, co jsem ve dveřích uviděla. Něco takovýho jsem ale i docela čekala. Jenže to, co vykukovalo za ním, bych si nejradši vážně nikdy vidět nepřála.

Za ním jsem zahlédla jakousi holku celou v bílém, nenápadně se držela Toma za pas a hrozně se něčemu tlemila. Vypadali, jakoby právě utekli z blázince. Zdravotní sestra a její pacient. Tahle představa ale nebyla daleko od pravdy. Pomalu jsem udělala krok vzad a přesvědčila se, jestli jsem doopravdy vzhůru. Nenápadně jsem se štípla do nohy a ucukla, jakmile to vážně zabolelo. Tom se po mě začal sápat a nebyl ode mě dál jak ta blondýna od jeho těla. On šel po mě, ona po něm. Netušila jsem, co tu ona dělá a ani jsem to radši nechtěla vědět, dokud Tomáš nezamával kondomem před mým obličejem.

"Llláskoo... přiv---edl seem ti paní doktorkuu" vymotal ze sebe a kondom upustil na zem. Nechápala jsem, jakou v tom všem hraje ta šprcka roli. Možná jsem to tušila, ale nechtěla jsem té myšlence dovolit, aby mi vůbec vlezla do hlavy.
"Ona sem nechtělaa...ooona za to něco chtěla. Já ti jí kooupil." jeho oči zamířili na zem za odhozeným kondomem.
"Tady jee" vytáhl blondýnu za ruku před sebe a strčil do ní. Ona se jen tou svou orovskou tlamou smála a ve mě už se hromadil vztek. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě přede mnou odehrávalo. Tomáš se opil, vyspal se s nějakou blodnýnou, kterou mi přivedl jako paní doktorku? Cítila jsem se poníženě, naštvaně a k smíchu. Bylo mi z nich obou blbě a mé ovládání bylo u konce. Vlepila jsem té Tomášovi facku a rozbrečela jsem se.

"Vypadněte z mýho bytu" rozeřvala jsem se. Konečně se ve mě nahromadila nějaká energie k nějakému rozumnému rozhodnutí.
"Táhněte oba dva a běžte se léčit navzájem nějakam jinam!"
"Ale no táák, mil--áčku, to je jen sranda, né?" stále se smíchem na tváři řekl Tom.
"Tohle, že je sranda? Okamžitě si seber tu bloncku a táhni. Vypadni z mýh života!"

Nečekala jsem na další jeho blbé keci. Oba dva jsem je dostrkala ke dveřím a zabouchla za nima dveře. Otočila jsem se k nim zády a stála jsem tam bez hnutí. Koukala jsem do blba a po tváři mi stékaly slzy. Hlasitý hluk hnusných myšlenek v mé hlavě přehlušil ten z chodby, kde ještě hulákali oni dva. Úplně slabá a bezmocná jsem se svalila na zem a objala své pokrčené nohy, ke kterým jsem tiskla hlavu. Zoufale a marně jsem brečela, dokud jsem únavou nesusnula.

Denní světlo mě probudilo. Oči jsem ještě měla zavřené a nehýbala se. Pomalu jsem začala vnímat a nohama jsem nahmatala deku, kterou jsem byla celá přikrytá. Ležela jsem v posteli a cítila jsem, jak vedle mě někdo je. Otevřela jsem oči a uviděla Tomáše. Díval se na mě neutrálním unaveným pohledem, ze kterýho jsem vlastně nic nevyčetla. Prostě se upřeně díval. Hlavou mi bliklo co se včera stalo. Mé klidné myšlenky se začaly měnit v ty naštvané. Ze všech sil jsem se pokusila zvednout. Posadila jsem se naproti Tomovi a ucukávala jsem od jeho pohledu. Ani jsem se mu nemohla podívat do očí. Jen jsem nehybně seděla v posteli, on naproti mě a bylo hrobové ticho.
...
Po této noci se Tomáš přiznal, že s tou blondýnou nespal a ukázalo se, že to je pravda, k líbání a ošahávání ale došlo. Všeho litoval a celé dny se omlouval...

(naprosto vymyšlený příběh)

Vžijte se do role tý holky... nebo si představte jinou situaci, třeba nějakou, co se stala vaší kámošce, kamarádovi. Dokážete brát "alkohol" jako omluvu? Co jste ochotní strpět a co už ne?
 


Komentáře

1 Thalia Contostavlos Thalia Contostavlos | Web | 20. října 2012 v 18:43 | Reagovat

Já bych teda alkohol jako omluvu nebrala. Lidé by měli být zodpovědní a když ví, že se pod vlivem nedokáží ovládat, neměli by tolik pít. Já jsem schopná vypít jen pár skleniček a jít od válu ... nepotřebuju se zpít do němoty.

2 Kiyomi Kiyomi | Web | 20. října 2012 v 18:47 | Reagovat

alkohol neospravedlnuje....a ten kto sa nevie ustrážiť keď si vypije tak nech radšej nepije...koľko ľudí mohlo žiť nebyť chlastu ? dobrý článok :)

3 Víla Víla | Web | 20. října 2012 v 18:56 | Reagovat

Sama se na alkohol vymlouvám často, ale dělám to jen proto, aby si má dušička oddechla. Alkohol totiž omluva není..

4 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 20. října 2012 v 19:38 | Reagovat

Nesnáším, když se někdo vymlouvá na alkohol. Sama vím, že když se napiju trochu víc, dělám věci, na které bych jen neměla za střízliva odvahu... Mám kamarádku, která takhle pod vlivem neustále podvádí svého přítele a pak říká: "Nemůžu za to, byla jsem opilá! Nešlo se bránit!" Je to blbost... Člověk musí moc dobře vědět, co dělá...

5 Bess Bess | Web | 23. října 2012 v 21:53 | Reagovat

Jo, sama jsem se jednou opila a dělala věci, kterých jsem potom litovala ale nikdy jsem se potom jemu nevymlouvala na to, že jsem byla opilá. Alkohol jako omluvu neberu.
A jinak, je to moc hezky napsaný ;)

6 remie remie | Web | 18. listopadu 2012 v 22:29 | Reagovat

Alkohol omluva není, nikdo mě ho pít nikdy nenutil. Pokud ho člověk pije, tak musí přijmout i zodpovědnost za své chování v době jeho působení. Tyhle "složky osobnosti" nelze od sebe oddělit.

7 B B | 20. února 2013 v 21:31 | Reagovat

Šílený příběh. Kdybych se měla do slečny vžít tak bych nevěděla co v danou situaci dělat a i kdyby mi další den přítel řekl, že s ní nespal neodpustila bych mu to z toho důvodu jaké mi v noci udělal divadlo, protože by to pro mě bylo psychické týrání (i když to tomu člověku v tu chvíli nedocházelo v důsledku toho jak byl na mol).

8 Brunimila Brunimila | Web | 17. března 2014 v 16:40 | Reagovat

Alkohol není omluva, alkohol za nic nemůže. Sami si vybíráme, jestli si ho dáme nebo ne...

9 Blondie Blondie | Web | 12. července 2015 v 20:54 | Reagovat

Přidávám se, alkohol není omluva. Já bych něco takového asi nedovedla odpustit, je to obrovské narušení důvěry. Jsem z těch lidí, pro které nevěra nezahrnuje jen sex.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama