A láska? Je pouze tou krásnou láskou.

7. října 2012 v 20:24 | K.W. |  Mým Srdcem

8. červenec
Utíkali jsme mokrou cestou. Silně pršelo, rychlé kapky bušily o zem a byl slyšet jen šumivý hlasitý les. Vlasy jsem měla úplně promočené, lepili se mi na obličej a cákali kolem sebe kapky deště. Slepenými řasami od rozteklé řasenky jsem sledovala cestu a snažila se utíkat správným směrem. Dupala jsem a nepřemýšlela jsem nad tím, že bych měla běžet potišeji, jako nějaká víla, abych snad udělala dojem na toho za mnou, nebo tak něco. Ani na žádné tanečky zadkem a podobně jsem v tu chvíli nemyslela. Držela jsem v ruce pivo v plechovce, které jsme nestihli dopít a hrozně mi při běhu vadilo. Zastavila jsem se na jedné křižovatce z lesních cest a nenápadně vydechovala. Doběhl mě a začali jsme se smát. Bouřka nepřestávala a my jsme tam stáli, nechávali se promáčet od šlahounů deště dokud náš pohled nezaměřil plechovku s pivem, kterou jsem hned na to odhodila za sebe do křoví. Pivo, nepivo, to, že jsem byla smáčená od hlavy až k patě mi začínalo pořádně vadit. Zavelela jsem a utíkali jsme dál na sídliště, k nejbližšímu místu pod střechou. Může to znít jako jedno z těhc ohraných klišé a my jsme ho možná zažili, ale určitě to bylo něco jinýho, než těch desítek scén z filmů.

Dala nás dohromady bouřka, obrovský liják a promočená těla. Stáli jsme pod střechou, zhluboka vydechovali a automaticky se tiskli jeden ke druhýmu. Věděla jsem to. Že se to teď někdy stane a taky se to stalo. Vedle nás bušil déšť a my tam stáli schoulený každý v těle toho druhého a nervozně, ale krásně jsme skončili u polibků... A já, po tom, co mi déšť zničil jakýsi účes a smyl všechno líčení, tam stála, říkala si, jak vypadám příšerně a stejně se mě neštítí. Toho dne jsem si říkala, jak je mi s ním hezky... a přemlouvala jsem své já, že to je láska. Ale doopravdická láska přišla až po několika týdnech...

7. říjen
Zítra to budou tři měsíce od té umáčené filmové scény. Od toho dne, co jsme byli malinkatý neoťukaní človíčci, co se skoro neznali a navzájem se k sobě přibližovali. Nyní nás nervozita přešla, jako bychom zestárli o desítky let a opět jsme zmoudřeli, přestali jsme puberťácky a neotřepaně randit a zaryli se do jakého si vžného vztahu plnýho tolerance, pochopení a důvěry. Už utíkáme od (jak se říká) těch krásných začátků seznamování a vzájemného poznávání, protože se cítíme, jako bychom se znali roky. Ale teď, jako by t bylo ještě krásnější než dřív. Začínáme řešit důležité věci a problémy, už nás nedoprovází denno denně pouze smích. Jsme v další fázi a ani ta nám nedělá žádné problémy a já zjistila, že s ním, už problém vůbec není problémem.

A láska? Je pouze tou krásnou láskou.

my
 


Komentáře

1 Bess Bess | Web | 8. října 2012 v 20:44 | Reagovat

To je skvělý, romantický :) Takový seznámení bych taky brala :) Doufám, že vám to vydrží moc moc dlouho! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama