Mám syna a je mi to jedno.

30. září 2012 v 18:23 | K.W. |  Mým Srdcem
Pomohla jsem mu z autosedačky, mamka mu otevřela dveře a vyskočil z auta. Chytla ho za ruku a dovedla ho ke svému tátovi. Já vystoupit nemohla. Nemohla jsem se mu podívat do očí, nemohla jsem s ním promluvit ani slovo, pozdravit ho, prostě jsem jen seděla v autě na zadním sedadle a občas koukla do zrcádka na malýho. Na jeho smutný obličej. Jako bych ho chtěla chránit, nedovolit mu, aby s ním někam jel...

Opustil ho asi před půl rokem. Když malýmu bylo čerstvých 5 let. Vlastně už to mezi jeho rodiči bylo špatný i na vánoce, kdy se prostě M. (jeho táta, můj strejda) sebral a nechal je dva na štědrý den samotný. V zimě byla totiž dobrá rybářská sezona a M. musel jezdit po rybnících a rybařil. Byl v tom vážně dobrý. Zvali si ho na soutěže, jezdil daleko do zahraničí a vyhrával různé ceny. Na svou rodinu neměl vůbec čas. Když mu jeho žena (moje teta) říkala, že chápe jeho koníček, ale mohl by být občas doma, řekl, že má teď prostě jinou piroritu a aby tolerovala, že je v tom vážně dobrý. A on po nějakých cca 7 letech manželství prostě nechtěl být se svojí rodinou... a hlavně, se svým malým synem, co je právě ve věku, kdy pomalu začíná tyhle věci chápat.

Chápu, když si spolu lidé v manželství po nějaký době nesednou, vážně je lepší rozvod, než aby se spolu denno denně hádali a dělali si naschváli, ale aby se otec vykašlal na vlastního syna a nechtěl ho ani čas od času pohlídat? Přerostlo to v něco podle mě nepochopitelnýho. Chce ho mít u sebe jen na mazlení... ale když je potřeba, aby ho pohlídal, co odpoví? Má přeci něco důležitějšího na práci, ne?

A proto, když tam tak malej stál u silnice a měl si ho vyzvednout táta, nejradši bych jela s nima a osobně na něj dohlížela...

Seděla jsem v autě a občas koukla na M. Vypadal šťastně.

Natahoval ruce po malym, ale on se pomalými krůčky vracel zpátky k autu... někdy je asi třeba, aby dospělí opravdu dospěli dřív, než si takhle pokazí život.
 


Komentáře

1 Solomon Rispolo Solomon Rispolo | Web | 30. září 2012 v 18:33 | Reagovat

Někdo se holt neumí potýkat s problémama, s tím už ostatní nic neudělají... Někoho to holt srazí na kolena, někoho to inspiruje k tomu být lepší než byl jeho otec. Můj udělal to samé a jsem rád že minulý rok chcípnul někde na Slovensku na rakovinu.

Btw - Je to jenom můj pocit, nebo jsme to tu už jednou četl odpoledne?

2 d-meadow d-meadow | Web | 30. září 2012 v 19:07 | Reagovat

Je mi to jedno by se mělo používat, když se mě někdo ptá co chci k večeři nebo na co se chci dívat v telvizi. Nikdy by se tato věta neměla týkat dětí.

3 Dee Dee | E-mail | Web | 30. září 2012 v 19:20 | Reagovat

Smutné, ale hezky napsané :) Je to zvláštní, ale mám ráda takové příběhy.. Koukni se prosím na můj blog :)

4 Tereza. Tereza. | Web | 1. října 2012 v 19:26 | Reagovat

Něco podobného si prožívá syn bráchovi bývalé. Jsou mu tři roky a otec s nimi nežije snad od chvíle, kdy se narodil. Občas se vídají, ale většinou to dopadne tak, že mu slíbí, že s ním někam půjde a oni pak čekají doma, mezi tím, co se on válí někde schlastanej. Neplatí na něj, ale koupil si drahou motorku. Jemu už to pomalu dochází, jak na něj táta sere a je z toho smutnej. Vlastně z toho důvodu s tou holkou můj brácha byl ještě v době, když už jim to vážně neklapalo. Bylo mu ho líto, protože mi jsme takové dětství naštěstí nezažili. Jsem ráda za naše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama