Láska, která nás ovlivňuje

19. září 2012 v 18:47 | K.W. |  Mým Srdcem

Byla s ním už 3 roky a povídala mi, jak moc se vše změnilo od té doby, kdy se dali dohromady. "Na začátku vztahu, kdy jsme spolu byli asi dva měsíce, jsem se mu ve všem podřizovala. Vůbec mi to ale nevadilo. Udělala bych pro něj v té době první poslední. Vše, co jsem udělala se odvíjelo podle jeho. Jako bych to už nebyla já. Já sama…"


A takhle to podle mě má většina z nás. Zamiluješ se a do tvých činností, aktivit, myšlenek, do toho všeho ti vleze někdo jiný. Přehazuješ si akce, měníš plány a vše přizpůsobuješ jen tomu druhému. Ale vážně by to tak mělo být? Já v lásce objevila něco jako "boj sama se sebou", kdy si říkám, jak moc bych měla myslet na něj a jestli vůbec mám nějaký právo na to být částečně jen já sama bez myšlenek na něj. Nebo jestli vážně platí ta fráze: "co je moje, je i tvoje". Můžeme si dovolit být myšlenkově a aktivitami nevěrní svému příteli? Nebo je prostě dáno, že když vlezeš (dobrovolně) do vztahu s nějakým člověkem, už ti není dovoleno pobíhat po světě jen sama za sebe.

Sleduju to na sobě. Jak moc se nechávám ovlivňovat. Neříkám, že to nedělám ráda, ale moje názory a strašně moc dalších věcí se začali měnit až po tom, co jsem přestala být sama. Trávím s ním každý den, poslouchám ho každý den a uvažuju o "našich věcech" každý den a pak příjdou chvíle, kdy jsem sama a automaticky přehodím myšlení na "nás dva." Zkráceně bych to upřesnila asi takhle - mamka se mě zeptá, jestli si dám radši houby, nebo sýr na pizzu a první, co mě napadne, je sýr, protože vím, že můj přítel houby nejí a nebo si začnu představovat, jak by právě vedle mě ofrňoval nos - takže si ty houby na pizzu nakonec vyberu. Chci tím říct, že jakmile se svážeme s nějakou osobou, vtáhne nás do úplně jinýho světa a jsme s ní spjatí naprosto pořád. A pak si jen říkám, budou mi někdy ty "mé vlastní" myšlenky a názory chybět? Umím se vůbec ještě rozhodovat sama za sebe, podle svého mínění?

Nevím. Vím ale to, že se o to snažím. Doopravdy říkám příteli, na co mám chuť, i když na to on chuť nemá, říkám názory nahlas i když vím, že s nimi nesouhlasí, neodkývám mu vše jen proto, že to tak chce on. Vždycky je třeba myslet i sama na sebe, protože kdo mi zaručí, že jednou ten život nebudu muset žít bez něj, bez svých názorů, bez jeho nápadů, bez jeho rad… co když budu muset jednou stát pouze na svých nohou. Do budoucnosti nikdo nevidí, i když mi může klidně tisíckrát opakovat, jak mě nikdy neopustí. Znáte to - "nikdy neříkej nikdy."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama