Jedno červené cherry ráno, kdy mi je vše jedno

30. září 2012 v 11:14 | K.W. |  O životě
242631498645165710_wf6yxu8e_c_large

Probudila jsem se kolem deváté. Klasicky se podívala na mobil, zamračila se nad žádnou příchozí zprávou a znovu zalehla. Kdo by mi tak asi chtěl takhle ráno psát? Vzpoměla jsem si na včerejší noc, kterou jsem strávila u bádání v historii. Ano, většina lidí si pořádně dávala do těla alkohol po prohibici, já se ponořila do dějin francouzské revoluce a toho období. Začalo mě to hrozně zajímat, ne jen pro to, že se to pojí s illumináty a vlastně to je začátek jejich vzniku. Celkově mě vyprávění našeho dějepisáře tak pohltilo, že je dějepis můj nejoblíbenější předmět. Jestli ale je pravda to, čemu věřím a co jsem se dočetla, pak se život na zemi vážně hodně změní.. jednou. Ale dala jsem na svého přítele.

Vyprávěla jsem mu o tom, co jsem se dočetla a řekl mi, že jestli je to pravda a jednou se to stane, my už tu dávno nebudeme. A měl pravdu. Tak proč jsem se v tom zas celou noc šťourala a ignorovala jeho slova: "už na to nemysli, mysli na mě."

Zahleděná do bílého stropu jsem si tedy uvědomila, co mám dělat. Myslela jsem na něj a přestala se děsit tím, co jsem zjistila. Ale jak dlouho jde myslet na svého přítele, co právě na sobě dře někde v posilovně? Je to blázen, kdybych na něj myslela jen o kousek dýl, přemohl by mě zas ten špatnej pocit, že bych i já ze sebou měla začít něco dělat, a to nechci. Jsem tak hrozně líný člověk.

A tak jsem se zvedla z postele, hodila jsem pár obličejů do zrcadla, pročesala si prsty to krátký skoro nic na mé hlavě a po cestě do obýváku snědla dvě malá rajčata. Stejně se ty velký nesladký červenooranžový nikdy nevyrovnají těmhle malým cherry prckům.

Vlastně, i když si stále stěžuji, jak s Radkem pár dní nejsem, miluju tyhle dny nicnedělání a volného přemýšlení si o čem jen chci. Protože do těhlech krásných rán mi nemůže nikdo kecat, nosit mi do nich problémy a brát mi moje myšlenky. Je mi vše jedno. Jsem tu jen já sama, kopu do sebe snídani a dobrá tedy, myslím na svého přítele, co je v posilovně, protože někdo na sobě makat musí. :D
 


Komentáře

1 Bess Bess | Web | 30. září 2012 v 11:49 | Reagovat

Takhle jsem byla pohlcená do dějepisu, když jsme brali druhou světovou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama