Chci si něco vzít z pohádky

19. září 2012 v 22:20 | K.W. |  Mým Srdcem
"Já věřím na víly! A jo a jo!"

Malý kluk věřil v to, že vílu přivede k životu jeho víra... a vše tak, jak jinak - v pohádkovém světě, dal dokupy. Říkala jsem si, že každá pohádka - i přes to jak je nereálná nám něco dává. A už jen touhle větou bych chtěla říct, jak moc je víra důležitá.

Protože já po mojí hrozný minulostí vím, že k tomu, abych znovu uvěřila, potřebuju hrozně moc. Nějaký důkaz, náznak, něco třeba i drobnýho, co mě donutí si říct "jo, tak teď doopravdy věřím."

Lidi se mění. A proto věřit ve slova "nikdy tě nepřestanu milovat" je hrozně, ale hrozně složitý. Člověk vyrůstá, mění se, poznává nový lidi, nový možnosti, sám v sobě objevuje nový schopnosti a zájmy, mění své názory a pohledy na různé věci, všichni se nějak vyvíjíme. A proto jsem se zas zastavila u té jedné pohádky.

Petr Pan měl totiž ten dar, že zůstal napořád v jeho věku. Nikdy nevyrostl. Pořád si žil v tom svým bezstarostným světě, kde nebyl donucen vyrůst a čelit tak novým nástrahám - který by ho určitě změnili.

Svýho bejvalýho přítele jsem ztratila právě kvůli toho, že jsme se oba změnili a po roce vztahu chtěl každý něco jinýho. Už jsme nebyli jen zamilovaní mlaďoši, co nemají žádný starosti, už se po nás chtělo něco víc a na to už náš vztah nebyl dost pevný.

A proto bych chtěla část pohádky přenýst do mýho života... Po půl roce jsem našla novou lásku a každý den žiju strachem, že o ní přijdu. Že zas příjde ta změna a čím víc budeme starší, tím míň budeme věci zvládat a bude jich přibývat. Proto bych si teď nejradši vzala jednu schopnost Petra Pana a přenesla jí na mě s ním. Kéž bychom nikdy nezestárli a milovali se přesně jako dnes... nebo v Zemi Nezemi, mezi vílami a piráty, kde bychom si brousili meče a pili medicínku v podzemí.. ale to už jsme zase někde jinde. V té pohádce, kde už je průběh i konec daný a u nás? - kdo ví, jaký bude.

C I N K

 


Komentáře

1 Mufo Mufo | Web | 19. září 2012 v 22:55 | Reagovat

Pokud si budeš přát, aby se to nezměnilo, tak se to nezmění. Nebo změní... osud je pes, na který byl pán zlý, a proto je teď zlý na nás.

2 Skye Skye | E-mail | Web | 20. září 2012 v 4:49 | Reagovat

skvělý článek!
víra je důležitá, a úplně chápu, že když se člověk jednou spálí, je hned ostražitější. Být tebou bych se ale i přesto nebála, je tu totiž další věc, a to kdo nic nezkusí, nic nezíská. Osudy jdou dál, co se stane, tak se hold stane, to se bude řešit až ve chvíli, kdy na to dojde. Nebo nedojde? Kdo ví...

Jo, Vendy věděla, že zůstat stát na místě, v lese, v mechu, v závoji vílího prachu, je sice pohádkové, ale nemusí to  naplňovat každého, naopak. Napínavý, dobrodružný román je přece jen pro leckoho lákavější ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama