Srpen 2012

Horská dráha

13. srpna 2012 v 8:32 | K.W. |  Názory
Vždy jsem věřila, že život je jako horská dráha, že kdykoliv, když budu dole, brzy vyjedu nahoru a nadechnu se čerstvýho vzduchu a když budu nahoře, blížím se k době, kdy zas sjedu dolů... a štěstí mě na chvíli opustí. Tak proto máme "nahoře" takový strach, že se něco stane? Že pofrčíme brzo dolů?

Klára píše Klárám... nejen jim

12. srpna 2012 v 0:21 | K.W. |  O životě
Krátce, stručně a přehledně, když mám teda ten svátek a právě teď mám chrnět a nabírat síly na zítřek/dnešek, kdy mi babča příjde popřát už v půl 8. Nespím. Pořád nad něčím přemýšlím a nemůžu přestat. Mamka mi tu chodí vynadávat, že jde světlo z pokoje na chotbu a z tý k nim do ložnice a strašně jí to štve. Mami, tak jste neměli dělat takovou blbost a dělat mi skleněný okno do dveří, když máte proti mě ložnici. Pfff

Jsme dva na všechno

10. srpna 2012 v 8:57 | K.W. |  Mým Srdcem

Jednou jsem mu říkala, že nemám tak zajímavý život a on na to:

"já ti ho udělám zajímavější."


Opět přemýšlení nad Ilumináty

9. srpna 2012 v 0:18 | K.W. |  Názory
A jestli nevíte, kdo ilumináti jsou, možná moje slova ani nepochopíte...

Zase jsem se do toho ponořila. Opět jsem nakoukla do nových důkazů o iluminátech. A zase tomu věřím o trošku víc. Nechci se tím stát posedlou, ani tomu věřit na sto procent, vdžycky si chci zachovávat chladnou hlavu a říkat si - může to být lež. Ale taky nemusí.

běžte do háje s "forever alone"

8. srpna 2012 v 21:25 | K.W. |  Mým Srdcem

Who wants to be alone?

nobody

Dřív jsem si to říkala. Jo, že chci být sama, že mi je se sebou dobře a na nikoho se věšet nepotřebuju. Tohle jsou ale myšlenky z naštvání, ze zklamání a hlavně - jsou jen chvilkový. Hlava mi pak vychladla a já zas toužila po tom, aby mě někdo miloval. Jenže kdo má pořád energii na to někoho "balit"?

Úlovky z Prahy

8. srpna 2012 v 8:59 | K.W. |  O životě

Tak za prvé - miluju Bershku.

Za druhé - miluju rychlý pražský metro.

Za třetí - bolí mě nohy z prošlýho Palladia, Chodova a Václaváku.

Za čtvrté - nenechala jsem tam všechny peníze.

Za páté - zbydou mi na tetování.

Za další - je radost nakupovat ve slevách.

Za další - utratit 97Kč za džus je šílenost.

Za ještě další - ZNOVU MILUJU BERSHKU.


Ráda bych vám řekla můj názor třeba na terranovu. (v Praze u můstku). V přízemí se ani nezastavujte. Kašlete na to, že je celý přízemí posetý slevami, protože to je odpad. To oblečení se nedá nosit. Jo, možná tam vyštracháte zázrak, ale my tam našli akorát tak věci, který jsme si vzali na spaní - když už byli ve slevě. Takže má velká rada - utíkejte k jezdícím schodům do prvního patra. Tam už máte sice ceny o něco větší - ale alespoň to za něco stojí. (Dozadu zas k těm obřím slevám opět nechoďte. Leda že byste rádi třeba něco na školní rok na tělocvik. Na hodně barevnej křiklavej tělocvik.) My z tohohle obchodu vyšli zklamaní a utíkali jsme na metro do Palladia. (Kde jsem - teď už jen já - byla zase zklamaná.)

A. mi snad vyfoukla všechno, co bylo úžasný a ve slevě - zabít jí fakt. Co se týče třeba králíka (tally weijl), pokud vám je 11, nebo ste malinký, drobňounký a hubeňounký - seženete tam krásný a hlavně šíleně levný kalhoty, tílka, všechno. Naopak v pimkie - tam si příjdou na svět slečny, co nosí L a XL... tam jsou krásný, levný věci právě pro tuhle velikost. Nojo, a já - ten střed - (S,M) - si můžu jít akorát do novinek za velký peníze. Já chtěla slevy!

Po příjezdu na Chodov, jsem se směrem k Bershce modlila, aby mě zachránila. Měla jsem jen zatím blbý šortky z terranovy. Jo a obrovskej hlad. Jo, hrozně mě potěšila. Na co jsem šáhla, co jsem uviděla - bylo krásný, úžasný, skvělý, dokonalý - ať už ve slevě nebo ne, po čtvrt hodině jsem nesla asi 6 věcí, 3 mi pak zůstali a měla jsem plný ruce při hledání dalších. Strašně moc kalhot ve slevě - jen 200Kč. Strašně moc šortek ve slevě - cca 350 - všechny velikosti! Strašně moc mikin, svetříků cca 250 - všechny velikosti! No já zírala. Přesně můj styl. V kabince jsem byla celkem asi tak 10 krát a lituju jen toho, že jsem tam nenechala víc peněz. Na takový oblečení už dlouho nenatrefím. A hlavně, proč je doprdele Bershka v ČR tak málo rozšířená?



přítel, mazel domácí

7. srpna 2012 v 23:47 | K.W. |  Mým Srdcem
Svýho novýho domácího mazlíčka jsem si nepořídila. Pořídili jsme se navzájem. Dvě bytůstky z dvou útulků se hledali, až se našli. Není to uslintaný psí miláček, ani líná kočka, už vůbec ne užvaněnej pták do klece, ale člověk, můj mazel domácí.

Na téma týdne "můj domácí mazlíček" každý píše o nejrůznějších zvířatech - a trefí se. Já mám doma taky zvíře, jiný, ale do tématu týdne se taky krásně hodí.

Udělám mu jídlo - sní ho, řeknu běž na postel - válím se tam s ním, češu mu rukou jeho bujnou hřívu a on spokojeně vrní. Přeháním. Ale zvířat on nahrazuje víc než dost. Zamilovala jsem si ho a on si prý zamiloval mě. Mazlíček, co dokonce umí i mluvit. Pravou lásku k němu jsem poznala lehce.

Pozná se v maličkostech. Když mě překvapí a příjde tam, kde jsem, když jsme si to nedomluvli, když mi řekne tamty dvě slova do očí, když nám u mě doma dělí oběd na půl, odendavá mi vlasy z obličeje, aby na mě viděl, leží vedle mě a kdykoliv se na něj podívám a otevřu oči - je tam a dívá se na mě...

Dostal mě tím, co nejde přesně vysvětlit. A tak to má být.

Můj domácí mazlíček. A né jen domácí.

Pár stovek sem, pár tam

4. srpna 2012 v 21:47 | K.W. |  O životě
Nakupování. Odjakživa mě tahle aktivita plně naplňovala štěstím. Odjakživa jí miluju. A kdo taky ne. Já dnes skloubila 4 věci, který mám ráda. Miláčka, nakupování, kámoše a rodinu. Prvních pár hodin dne jsem utratila menší část své výplaty, pak jsem byla s mojí drahou polovičkou a kámoši, nakonec sem se starala o úsměv na tváři mojí mamky, která slaví narozeniny. Hodně jsem se kvůli ní přemohla. Učit jí na klávesy je vážně příšerný. Já, která má dost dobrej hudební sluch (musím se pochválit, od malička se motám kolem hudby, hudebních nástrojů, zpěvu...) a ona, která si po klávesách čmárá notičky a jedním prstem do nich klepe jako do masa, to je kombinace. :D

Nicméně tu nechci popisovat můj geniální den, ale pochlubit se s úlovky z nakupování. A mám pocit, že jsem zase nejvíc utratila za kosmetiku, nojono, chci, aby měl můj milej krásnou holku, tak se o to pokouším. Jednou by to třeba mohlo vyjít, kdo ví. :D On třikrát týdně maká v posilce, tak na sobě budu muset zamakat i já. Nechci si vedle něj připadat jako schnilá hruška. Příšerný přirovnání.