Ten, který mi vyrazil dech

7. července 2012 v 14:04 | K.W. |  Mým Srdcem

Seděli jsme u mě na posteli a smáli se mým oblíbeným starým songům, který jsem pustila. Co jsem poslouchala před pěti lety? Neměla jsem vůbec špatný vkus - řekla jsem. A on se jen ušklíbl a snažil se zamaskovat svůj úsměv. Radši jsem se neptala na to, co poslouchal on, protože to byl určitě nějakej českej šíleně sprostej rap a tahle hudba mi prostě unikala, takže jsem se s ním nechtěla hádat. Věděla jsem, jak by to dopadlo. Špatně, protože bych mu vyčetla, jak může dokola poslouchat jen opakování samých sprostých slov, co mu to dává. A on by mi na to protiřečil, ať si vzpomenu, co u mě nedávno našel v pc. Hned v první větě slovo "pi*a".

Pobíhala jsem po bytě jako střelená. Šla jsem mu do kuchyně pro večeři, kdy mě zastavil a řekl, že nemá hlad. Že má jen chuť a ať radši nechci vědět - na co. Tušila jsem na co a tak jsem ho vzala za ruku, posadila na postel a řekla, ať na to honem rychle zapomene, že už spolu dávno nechodíme. On se jen zasmál, jako bych to blbě pochopila a na nic takovýho nemyslel.

Před nedávnem se prý rozešel s nějakou slečnou, která ho přestala bavit. Jo, takhle nějak to bylo i se mnou. Asi u něj nastala jakási chvíle, kdy prostě nemá do čeho píchnout. A to jsem si myslela, že takový není. Ale co když jsou prostě takový všichni? Je jim vše jedno, střídaj si to jak chtějí, nic neřeší? Stále více mých zážitků ukazuje, že to je pravda. Ale ta skutečná zůstane všem a navždy tajemstvím.

Sedl si na židli v kuchyni a pozoroval, jak nám dělám kafe. Začal vykládat něco o tom, že mi něco tají, že mi lhal a ať mu to prý prominu. Zastavila jsem lžičku při míchání a otočila se směrem k němu.

"Co že si to říkal?"
"Že jsem ti lhal…" zabořil pohled do stolu.
"V čem prosimtě? V tom, že si měl po mě a běhěm vztahu se mnou místo jedný holky rovnou deset? Ale to mi je přece úplně jedno." Zalhala jsem.
"Ne."
"Tak teda v čem?"
"Já neměl žádnou. Ty jsi byla jediná. Nikdy jsem tě nepodvedl, nebo jsem aspoň nechtěl."

Nechápavě jsem povytáhla obočí a vykulila na něj oči. Proč by mi měl ksakru lhát zrovna tímhle stupidním způsobem? Jednoho dne na mě prostě vybalil, že si našel jinou a adios, žádný dlouhý protahování, žádnej smutek z jeho strany, šel si po svejch.

"Můžeš prosím mluvit stručně, jasně a konečně pravdivě? Stydne mi tu kafe a nechci ho pít při takovýhle situaci, ještě by to mohlo skončit vystříknutý na tvým těle."

"Změnil jsem se. Nebo spíš, našel jsem v sobě něco novýho."

"O čem to tu mluvíš? Co si v sobě našel? Zálibu v tajnůstákřství? Jo, to jsem si všimla."

"Ne, prostě, neměl jsem žádnou holku."

"Jo, to už jsem slyšela. Tak už to vyklopíš? Nebo ses zasekl a budeš mi to pořád omílat dokola?" Už celkem netrpělivě jsem na něj vyjela. Fakt mi stydlo to kafe.

"Jsem na kluky." A nasadil upřímný úsměv.

A já že mám prý na kluky čuch. Tohle se asi vyčmuchat nedá, pomyslela jsem si. Ne, vlastně ne, moje první reakce byla absolutní šok, kdy jsem se otočila zpátky k pultu, popadla kafe do ruky a sedla si naproti němu ke stolu. Zadívala jsem se mu do očí a nechápavě jsem se dala do smíchu.

A on nakonec taky.
 


Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 7. července 2012 v 14:18 | Reagovat

Nevím, jestli bych se v takový situaci smála. Máš to pěkně napsaný, člověk to má úplně před očima, jak to čte.

2 Mišulka Mišulka | Web | 7. července 2012 v 14:28 | Reagovat

Pěkně napsaný, ze začátku mi to strašně připomnělo kamráda, ale ten kone cjsem nečekala, ale opravdu netuším jestli bych se začala smát.

3 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 7. července 2012 v 20:07 | Reagovat

Hezky jsi popsala tuhle nelehkou situaci.Tady není ani jak bojovat.Já se naštěstí do takovéhle situace nikdy nedostala,ani nevím jak bych reagovala.Klobouk dolů jak jsi to ustála:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama