Ranní piknik na pláži

10. července 2012 v 15:37 | K.W. |  Mým Srdcem
Jedno z dalších tajemství Francie...

......

Stála jsem vedle nich v kuchyni a pozorovala, jak balí věci na dnešní snídaňový piknik. Zatím mi neřekli, kam pojedeme, nebo jsem to aspoň nerozuměla a tak jsem čekala na další informace. Nejmladší Anastasia pobíhala kolem mě a ptala se, co si má vzít na sebe. Nevydala jsem ze sebe ani jednu francouzskou větu a tak mě čapla za ruku a odvedla do svýho pokoje, před svojí skříň.

Dům to byl obrovský. Nově postavený, prostorný, osvětlení na "tleskání", otevírání odpadkovýho koše pohybem, obrovská kuchyně - uprostřed ní velký jídelní stůl s deseti židlema, obrovský francouzský okna a celý barák se dal jedním tlačítkem zatáhnout takovými tlustými žaluziemi, nevím, jak je popsat - prostě po zatažení byla od večera až do vytažení úplná černá tmavá tma (kvůli který se mi ráno nechtělo vstávat).

Ukázala jsem na jedny čistě bílé šaty, které si oblíkla a vypadala v nich jak princezna. Dala mi pusu na tvář. Seběhli jsme ze schodů a její mamka mi dávala na výběr jídla, který mám ráda a který ssebou chci vzít. Na něco jsem kývla a čekali jsme na druhou maloou sestru mojí francouzsky Océan, na Apolline. Ta si česala vlasy do copánku a přiběhla z koupelny s trčícími vlasy kolem celý její hlavy. Océan jí vlasy upravila, vylezli jsme ven a nasedli do auta. Celá jejich rodinka a já, s piknikovým košem.

Míjeli jsme malá města, lesy a už z dálky jsem viděla, že se blížíme k moři. Nebylo moc teplo na koupání - tak kolem dvaceti stupňů, ale stejně jsme jeli jen na snídani, proč tedy k moři? Obloha byla ještě zatažená a nad námi se táhla mírně viditelná bílá mlha. Zastavili jsme přímo u pláže, po které pobíhalo pár dětí, co sbíralo mušle. Vystoupila jsem vykuleně z auta a ovál mě studený ranní vítr.

¨
Šaty Anastasie lítali kolem celýho jejího těla a musela si je mírně přidržovat. Druhou rukou se držela za své blonďaté vlasy a rozběhla se směrem k moři. "Najdu místo na piknik" rozuměla jsem jí. Pak se za ní rozběhli obě dvě sestry i s jejími rodiči. Já tam zůstala stát a jen jsem to vše pozorovala. Takový scény znám z filmů. Lítali nad námi racci a kousek ode mě šplouchalo moře. Mohlo být tak deset hodin ráno. Stála jsem tam tak dlouho, že pro mě musela přijít Apolline a vyrušila mě z mýho pozorování. Nastavila přede mě ruku, otevřela jí a ukázala mi velkou našedlou mušli, kterou našla. Řekla jsem, že je krásná a následovala jsem jí směrem k místu, který Anastasia vybrala pro naší snídani.


Sedla jsem si k nim, seděli jsme v kruhu, v písku a uprostřed stál piknikový koš, ze kterýho jejich mamka vyndavala jídlo. Každýmu podávala jeden balíček a my jsme je pomalu otevírali. Holky se rozvalili do písku a snídali. Rozbalila jsem svůj balíček, otevřela sýr a kousla do něj... pozorovala jsem racky, šedobílou oblohu a šplouchánjí vln. Vlasy mi lítali do očí a nedokázala jsem je rukama vrátit zpátky za ucho. Začala jsem se usmívat, když jsem pozorovala všechny kolem mě jak zápasí s větrem. Byla to úžasná atmosféra... po snídani jsme se procházeli pláží a hledali mušle, Anastasia mě vedla za ruku a Océan nás všechny fotila. Přes racky a vítr jsem skoro nic neslyšela, jen jsem se smála a snažila se zapamatovat každou tuhle vteřinu. Možná obyčejný chvíle, ale pro mě byla tahle jedinečná.

.......

Když vzpomínám na Francii, často moje myšlenky míří nejdřív k tomuhle dni, k šedobílému ránu s racky, s mušlemi a mojí úžasnou francouzskou rodinou, se kterou jsem bydlela- s Océane, Apolline, Anastasií, Sophií a s Christophem Sence.

 


Komentáře

1 Zemolezník Zemolezník | Web | 10. července 2012 v 17:04 | Reagovat

Mám rada, keď si ľudia dokážu zapamätať podobné chvíle a potom ich takto krásne opísať, aby sa do nich dalo vcítiť a predstaviť si ich. Ono je to možno tak, že tie udalosti sú v skutočnosti úplne obyčajné, ale napriek tomu sa niečím stávajú hodnotnejšie... viem, znie to kostrbato, ale keď som si prečítala tvoj článok, tak sa mi ten ranný piknik na pláži nezdal byť vôbec obyčajný - alebo práve že bol obyčajný, lenže v tom mal svoje čaro.

Teda, to sú riadne kecy, čo som tu práve povypisovala.

2 Káč Káč | Web | 10. července 2012 v 23:44 | Reagovat

to musí být úžasný zážitek! :) vždycky se mi ve filmech líbí, jak piknikují na pláži. závidím ti!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama