Po trávě - zaručený optimismus

16. července 2012 v 14:39 | K.W. |  Názory
For a pessimist, I am pretty optimistic - Paramore.


Nakousávám to tu pořád. Jak lidi hází vše za hlavu, nechávají vše plavat, tak, že to nějak prostě dopadne. Optimisti, lidi, kterým hrozně závidím, kterými bych chtěla bých, ti, co je tak obdivuju. Ať už se jim stane cokoliv, mávnou rukou a jdou dál. Když to tak ale vemu globálně, nárážím spíš na pesimisty - na lidi, co nevěří, že něco dobře dopadne, že jde vše jen k horšímu, nejde jim smířit se s tím, co právě je.

Pozoruju kámošku sedící vedle mě na lavičce, stojím kus od ní a pozoruju, jak si rukama objímá hlavu a tiskne si jí ke kolenům. Prsty zarývá do vlasů a pořád jen mluví a mluví. "Ať jdu do čekoholiv, vždycky to dopadne blbě, nemá cenu se do něčeho pouštět!..." říká a polyká slzy. Sedám si k ní, objímám jí a říkám, že jednou se trefí a bude to správný, ať do sebe foukne jen trochu optimismu. Že to bezbolestný nebude, ale půjde to líp. Hlavně, že čas vše změní a spoustu věcí zahojí.

A je to pravda. Je třeba optimisticky věřit v lepší zítřky. Je to naděje, která dokáže posílit a dodat energii. A já s sama můžu dokázat, že to vážně lež není, protože život je prostě jako na horský dráze. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsou někdy týdny a měsíce, kdy nemám vůbec nic, všechno jde doháje a nic mi nevychází, ale naopak po nich přííjdou týdny, měsíce, ve kterých jsem doopravdy šťastná. A tak to mají prostě všichni i ty.

Nevím, proč mám pocit, že optimismu ubývá. Možná proto, že se ho čím dál tim víc lidí snaží vyvolat uměle - s pomocí drog. Dáš si trávu, je ti fajn, jsi ten největší optimista světa. Vše je prostě skvělý, směješ se a všechny problémy padají za tebe. Ten stav ale přejde a na tebe zas vše po delší chvíli spadne. Pesimisticky si stěžuješ, že nemáš další dávku, máš blbou náladu, jsi protivný/á a všechno zas musíš řešit. Dalo by se to říct takhle? - Jsme pesimisti, proto vyhledáváme něco, co z nás optimisty udělá? Začínám zas zbytečně filozofovat?

Zjišťuju, že je to těžší, než jsem si myslela. Navíc jsem si jistá, že absolutní hranice mezi optimismem a pesimismem neexistuje, že každý jsme někdy takoví i takoví. Proč teda pátrat nad tím, jak se má v dnešní době optimismus? Má se tak, jako pesimismus.

Jdou spolu ruku v ruce...
 


Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 16. července 2012 v 17:15 | Reagovat

Veľmi pekne napísané :)

2 Aelis Aelis | Web | 16. července 2012 v 22:11 | Reagovat

Tohle je vlastně prvni článek na TT, co mi stojí za komentář. Když si psala o kamarádce, hodně jsem se v tom viděla. Jenže to je prostě ta, že když člověk po***e několik věcí za sebou, nemá pak chuť žvanit o tom, jak bude všechno lepší. A všechno je o to horší, když si řekneš, že to zvládneš a zase to zkazíš.
No jo, s optimismem je to težký. :)

3 Lady Es Lady Es | Web | 29. května 2013 v 17:33 | Reagovat

Já jsem hrozný optimista až mě to občas opravdu štve. Nikdy jsem si neřekla, to se nestane, to dopadne špatně, to skončí... Vždy musím říct přesný opak, ale nejen, že to řeknu já jsem o tom i přesvědčena. Kolem nás se dějí špatné věci, ale to nijak neovlivníme. Pesimismus mi přijde jako nemoc duše, lidé nabití negativní energii, zoufalé volání do prázdna...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama