Myšlenkový pochod u skořicového čaje

6. července 2012 v 22:39 | K.W. |  Mým Srdcem

Miluju, nesnáším, mám strach, chci se mstít, bojovat, jít dopředu, občas se vracet, žít jen tímhle okamžikem, ale někdy zas žiju vzpomínkami. Sním, přemýšlím, vybavuju si, hledám v paměti, toužím a závidím. Všechno najednou. A tak se v sobě nevyznám. Přišla jsem před chvílí z práce a měla bych se vrhnout do volnýho víkendu a naplno si ho užít, ale jen ležím s noťasem a vypisuju se tu. Chce se mi brečet... ale vím, že to je jen kvůli vzpomínkám, že budoucnost vypadá slibnější, že mi je vlastně fajn... vše jde tak jak má a vše je skvělý.


Při cestě jsem ale potkala člověka, kterej se jednoho dne díval na to, jak mě někdo zmlátil. Jeden člověk, co to nemá v hlavě vpořádku, mě jednoho dne potkal a vybil se. A ten druhej, co jsem ho dnes potkala, jen přihlížel, srabácky mi ani nepomohl. Jo, celý si to tu jak idiot připomínám, i když už je to vše za mnou a už stokrát jsem si zakázala na to myslet. V paměti to prostě zůstane. Ten dotyčnej tu občas po městě mlátí i jiný lidi...a já mlčím, nic nikomu neříkám. Snad se brzo uklidní.

A tyhle vzpomínky na to, co se stalo mi kříží tuhle skvělou náladu, co bych měla mít a slzy mi přetékají přes úsměv. Občas se cítím hrozně silná, že bych klidně udělala cokoliv a občas jsem největší srab na světě. A teď? Teď se ve mě děje to všechno co jsem vypisovala na začátku.

Víte co bych brala? Mít nad tím vším nějakou moc a vyškrtat si to, co nechci. Nechci se mstít, nechci nenávidět, nechci se vracet... škrt, škrt, vymazáno, jde se dál. Ta kontrola nad sebou mi chybí. Jsem nenávistivej člověk. A hodně často i bezmocnej. Vlastně, má člověk vůbec nějakou moc? Možná tak rozmyslet si, jestli udělat blbost teď, nebo až za chvíli... jak naložit se životem. Ale to je stejně jen krok do prázdna. Nic netušíme, jen zkoušíme a doufáme, že se trefíme do správnýho cíle. A kontrola nad životem a celkově nad vším je zase někde v tahu.

Nevyznám se v sobě..a časem v sobě zjišťuju a objevuju nový věci, nový povahy...měním se a cítím se každým dnem jiná. A hlavně, právě teď píšu úplný kraviny. A doháje prostě ku*va už se divím sama sobě a ptám se, kdo vlastně jsem.

Vždycky bude uvnitř mě něco, co zůstane pro okolí tajemstvím. A já se něco nedozvím taky.

....

Tisknu si ke rtům skořicový čaj a snažím se vypnout. Protože to je občas ten nejlepší lék. Mohl by mi ten kouř z hrníčku odehnat všechny moje myšlenky... :)

Koukám z okna a říkám si, že zejtra bude skvělej den... budu s ním a odpočinu si. Nebudu se muset v sobě takhle patlat. Hold nicnedělání je pěkně blbá věc k zaměstnávání přebytečnejch blbostí v hlavě. ;) a to momentálně - vážně hodně blbá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama