Matka, která mi ničí život.

6. července 2012 v 9:22 | K.W. |  Mým Srdcem
Bylo mi tak 10 let, kdy jsem si žila svůj vlastní svět. Hodně věcí kolem mě bylo ještě uzavřených a já je teprve objevovala. Vzpomínám, jak ze mě mamka šílela, po mých nekonečných otázkách se začínajícím slovem "proč". Pak jen dodala: "ale to už přeci musíš vědět", a já se zastyděla, jakto že to ještě nevím. Často mě takhle odbívala a občas i zvýšila hlas. To začalo období, kdy jsem se začala bát říkat před ní hodně věcí. Radši jsem mlčela a tisíckrát se přemlouvala, abych se zeptala, než abych to doopravdy řekla a vyslechla si od mamky další výsměch. A dál už to jen narůstalalo.


Zesměšňuje mě před ostatními, doma na mě pořád jen řve a vadí jí na mě úplně všechno. A já se měním jen pro to, aby na mě neřvala. Tak to bylo asi do mých patnácti, možná šestnácti let. Vždycky jsem radši poslušně dělala každou kravinu, kterou mi řekla, než aby na mě řvala. Proto jsem měla pokoj bez jakýhokoliv plakátu, vše pečlivě urovnaný v poličkách a nedej bože abych měla náhodou vyndanou knížku na stole. To totiž přiběhla a spustila scénu, že na stole nesmím mít nic, tam se píše a učí do školy. Po téhle scéně jsem se přesunula na postel, kde dodnes dělám úplně všechno - píšu věci do školy, čtu, kreslím, mám tu noťas, dívám se tu na filmy, mám tu položený oblečení.

Povím vám jednu absurditu. Po těch letech, kdy jsem jí dělala otroka, a poslouchala její výsměch, jsem se jí začala postavovat. Naschvál jsem se líčila tak, aby jí to vadilo, oblečení jsem si přehazovala přes židli (ne, to jsem před jejími oči vážně nemohla, všechno oblečení muselo být srovnané ve skříni, krásně nad sebou, nerozházený) pila v pokoji, nosila šortky - i když jsem podle ní měla tlustý nohy(a to mi hnusně s úšklebem říká dodnes), kupovala si boty na podpatku (který se jí nelíbí, nesnáší je a tedy jsem je nesměla nosit ani já - no, to je vlastně celá pointa. Musela jsem dělat jen to, co ona),… Jednou jsem přišla domů do pokoje a viděla na posteli rozházený oblečení. Vzala ho z židle a vyházela na postel. Pak to odůvodnila tím, že mě donutí si ty věci schovávat. Stokrát jsem jí říkala, že je to můj pokoj a že tu chci mít svůj bordel, svý věci - tak jak chci já a ona na to jen: "až budeš bydlet ve svým, pak si dělej co chceš." Občas to končilo i brekem, kdy jsem doma našla vyházenou celou skříň, celej obsah svý tašky, atakdále… Táta se mě chodil ptát, co mi udělala a já ze strachu neřekla ani slovo.

Tohle není jen pubertální výlev, kdy si obyčejně stěžuju na svou matku tak, jak to dělají jiní. Chybí tu tolik věcí, které zůstanou pro všechny tajemstvím, protože já je nikdy nikomu neřeknu, co mi udělala jí nikdy neodpustím. Stížila mi dětství a změnila mě. Chtěla bych být člověk, co je volný a dělá si skoro co chce. Já mám ale ze všeho strach. Ne jen u matky, ale i u ostatních lidí. Strach z toho, že se někdy nebude líbit někomu, co udělám a pak mě za to seřve, né li něco víc. Mám strach z toho, že někoho zklamu, že udělám něco jinýho, než co se má. Je to její zásluha. Nebyla bych taková.

Závidím všem holkám, co chodí s mamkou nakupovat. Já nebyla ani jednou. A nebo vlastně jo, jednou, a to na mě řvala, že co si to vybírám, že to je hnusný a že si musím koupit to, na co mi ukáže. Možná blbost, ale já to nesla hodně špatně. To, že v ní nemůžu mít svojí kámošku, člověka, kterýmu se můžu kdykoliv vypovídat… Je tu jediný štěstí. Je tu kolem mě každý den můj táta, který je pro mě vším a můžu se o něj kdykoliv opřít, podrží mě. Ale jedno tajemství mu nikdy neřeknu - to, co mi matka dělala v mládí, dělá a bohužel i bude dělat. Nemůžu.
 


Komentáře

1 Abby Abby | 6. července 2012 v 9:27 | Reagovat

no vidím že to nemám jenom já.. mám takovou taky ://

2 Peter Fireworks Peter Fireworks | Web | 6. července 2012 v 9:35 | Reagovat

No tak to je silný. Já si myslel že moje matka je špatná protože si vybrala blbýho přítele a dělá jedno blbý rozhodnutí za druhým. Ale když si představím jak to asi musíš mít doma těžký ty. Nechtěl bych mít takovou matku. Nevím, jak to jinak napsat, ale takhle je to asi nejlíp jak to zvládnu. Hej, ber to z té lepší stránky, když je ti 17 tak za chvilku je to 18ka a to si pak už můžeš dělat co budeš chtít. Musíš jenom vydržet no.

3 Arnošt Arnošt | 6. července 2012 v 9:47 | Reagovat

Petře, nemyslím si že s dosažením osmnáctých narozenin si člověk může začít dělat co chce. Nevím jestli to tak máš ty (jestli ti už bylo 18) ale pokud bydlíš stále s rodiči po dovršení osmnácti, stále zde budou určitá pravidla a kritéria. Je fakt, že po maturitě to nabere další stupeň, budeš bydlet na koleji a tam budeš zase o něco volnější, ale nikdy si nebudeš moci dělat vše co chceš.
Klér: Lituji tě, a mrzí mě že takoví lidé vychovávají děti. Ale je dobře, že alespoň jeden z rodičů je ti přítelem a cítí s tebou. Drž se a pevný nervy !

4 kler-wonder kler-wonder | Web | 6. července 2012 v 9:53 | Reagovat

[2]:

[3]:
Je fakt, že dokud se nezačnu živit sama, musím je respektovat. Jinak, díky, já se s tím učím žít... a dá se říct, že jsem se od ní už i trochu izolovala.

5 Šárík and Lusík Šárík and Lusík | Web | 6. července 2012 v 10:02 | Reagovat

Je to smutný lituju tě :/ ale věřím že se to změní a bude to všechno lepší..

6 Gabriela Gabriela | Web | 6. července 2012 v 10:25 | Reagovat

Moje matka mi sice nedělá takový ohavnosti jako tobě, ale už se nemůžu dočkat dne, až vypadnu z bytu a odstěhuju se pryč. Konečně ze mě spadne ta tíha, že pro ni nejsem a nikdy nebudu dost dobrá. Vždycky na mě vidí jen ty špatné věci a nepodporuje mě v tom, co dělám. Ale já na ni s prominutím pěkně se*u!
Poč bych měla poslouchat, že jsem blbá děvka, když si vezmu krátkou sukni? To teda né, seřvu ji taky a je vymalováno.

7 NanXoXo & ╚Rosie╝ NanXoXo & ╚Rosie╝ | Web | 6. července 2012 v 10:37 | Reagovat

Až teď si začínám uvědomovat, že můžu bejt ráda za to, že na mě občas máma trochu zakřičí za talíř na stole..

8 empty--island empty--island | Web | 6. července 2012 v 10:49 | Reagovat

[1]: Přesně, hlavně to s tím uklízením. Já taky nesmím mít nic na stole. A ta věta "až budeš mít svůj byt, tak si v tom bordelu klidně chcípni", to mi říká moje máma taky. :/ Nechápu, proč to mámy dělají, máma má bejt opora, a ne něco, okolo čeho se bojíme projít. Já naneštěstí nemám ani tátu.

9 Vendy Vendy | 6. července 2012 v 11:18 | Reagovat

Klér..
Každá máma má svoje, i když uznávám, že tohle už je vážně moc! .. Ale i když je na Tebe taková, tak tě má určitě ráda :) .. Zkusila ses jí někdy zeptat proč to dělá? :( ... Myslím si, že kdybys s ní promluvila o všech těchto věcech tak by si uvědomila co ti dělá. A s tím uklízením je moje máma uplně stejná, takže vím jaký to je a dělám přesně to co ty ;) a když sem máma vleze a začne řvát tak jí prostě ignoruju, nebo jí řeknu, že do mýho pokoje vůbec nemusí chodit, když jí to vadí a že mě to tak přrostě vyhovuje hodit si věci přes židli a ráno se do nich prostě a jednoduše natáhnout a jít :) .. Přeju ti hodně štěstí a trpělivosti :) ožná tenhle koment je trochu od věci, ale je to můj názor :)
Tvá věrná čtenářka :)

10 Jamie Jamie | Web | 6. července 2012 v 11:49 | Reagovat

Ah, to je mi fakt líto. Já to mám naopak. S otcem spíš. Nedělá mi to, co tvoje matka, on na mě spíš sere a když seru i já na něj, tak se hraje na uraženýho a že to jsem jeho dcera? Pořád mi něco vyčítá, nadává na matku a nechutně a příšerně se sebelituje. Taky jsem vždycky chtěla mít otce, kterej.. by se o mě doopravdy zajímal, takovej ten, kterýho bych objala a řekla mu "Mám tě ráda, tati" ...no jak tak koukám, člověk nemůže mít všechno. Škoda, že ani s matkou si natolik nerozumim. Ale jí mám ráda, otce.. už asi ani ne.

Drž se :) Jo a taky jsem začla protestovat když mi matka zakazovala něco. Naschvál jsem to vždycky dělala. A dělám.

11 Lilly Lilly | E-mail | Web | 6. července 2012 v 12:55 | Reagovat

Ach, to je hrozné!

12 Lucie Lucie | 7. července 2012 v 11:10 | Reagovat

Ahoj Kláro.
Tvůj blog čtu pravidelně a moc se mi líbí. Tento článek mě nicméně zaujal nejvíce, jelikož studuji psychologii a věř mi, že takový problém nemáš jenom ty, ale i spousta dalších dívek, ale i chlapců. Tento problém vzniká hlavně, když je dítě neplánované, či přímo nechtěné a narodí se příliš mladé matce. Matky si tuto zlost vylévají pak na děti i když za to vlastně dítě nemůže, ale můžou za to rodiče. Pokud tento problém neměla tak opravdu netuším co se může dít. Nemyslím si však, že by tě tvoje matka neměla ráda...možná se tě snaží vést k dokonalosti i když dosti zvláštním způsobem. Zkus si s matkou promluvit a určit si jistá pravidla. Přeji hodně štěstí a pevných nervů. :)

13 Lucie Lucie | 7. července 2012 v 11:12 | Reagovat

[12]: *Dítěti

14 kler-wonder kler-wonder | Web | 7. července 2012 v 11:13 | Reagovat

[12]: Určitě jsem byla plánovaná... jen matce bylo 18..ale tak na dřívější dobu to bylo normální. Děkuju za radu

15 Lucie Lucie | 7. července 2012 v 11:16 | Reagovat

[14]: Mluvila jsem nedávno se slečnou, která měla podobný problém a vím, že to není nic příjemného, ale nikdo neví co se odehrává v hlavě tvé matky. Bohužel... Také je možnost, že se tě snaží nějákým způsobem chránit... :)

16 kler-wonder kler-wonder | Web | 7. července 2012 v 11:43 | Reagovat

[15]: Víš...chci se jí teď už jen co nejmíň zabývat.. jsou důležitější věci, kterým věnovat čas.

17 Adelaine Adelaine | Web | 7. července 2012 v 14:24 | Reagovat

Hele, mám to hodně podobně. A taky to není žádnej pubertální výlet. Moje máma je úplně jiná než já a je typ člověka, kterýma opovrhuju. A já jsem zřejmě taky tak u ní. Teda, byla bych, kdybych mohla být, jaká si přeju.
Taky někdy závidím těm, co mají mámu za kamarádku, ale s mojí se to už nepodaří. Ztratila jsem zájem, hnusí se mi ta představa kvůli tomu co mi dělá. Poslední dobou už na ni taky seru. Na ty její proslovy odpovídám jen "jo" "nojo" nebo ji prostě ignoruju.
I když teda abych pravdu řekla, já se bojím zase táty, z toho mám panickou hrůzu a i když je jako člověk možná o něco lepší a hlavně tolerantnější než matka, tak za ten psychickej teror a brek co mi pořád způsobuje ho nemám ráda skoro stejně. Takže tak. Ale kdyby nebyl cholerickej otec, tak bych měla matku úplně u prdele a ona by se na nic nezmohla. Ale bohužel.

18 Nika Nika | 7. července 2012 v 14:56 | Reagovat

Jo máš to daleko lehčí než já, kdyby jsi to viděla u nás doma, naši se rozvedli a já po třech letech mám psychiku v háji. Proč? doma na mě křičí, že jsem k ničemu a že je jim ze mě nablití. Stačí zvýšit hlas a já už běžím do pokoje, kde se zamknu a celý den radši nevycházím a jen břečím. Nevím co je to mít krásný dětství, doma mě jen schazují.Nikdy mě nepodpořili jen můj táta který bydlí daleko a mě za ním nepouští, máma si je hledá výmluvy a já nikam nemůžu. Mám různé alergie a nutí mě dělat věci ze kterých mám pak horší zdravotní stav. Jim je to jedno, hlavní je když jim sloužím.

19 Lucie Lucie | 7. července 2012 v 15:21 | Reagovat

[16]:To chápu.

20 Petronella Petronella | 29. října 2012 v 15:04 | Reagovat

Přesně jedno a to samé v bledě modrém mám já a je mi 25, a už se těším až se odstěhuju od ní pryč !!!!!!!!!

21 Michelle Michelle | 12. srpna 2013 v 18:59 | Reagovat

Tak přesně to samé jsem zažívala já! Nikomu bych to nepřála :( Teď je mi 26, mám dodělanou VŠ, ale stejně nejsem pořád v jejích očích v ničem dobrá. Já mám navíc tu smůlu, že otec mi zemřel ve 2 letech, takže opora nulová. :(

22 ower ower | Web | 18. června 2015 v 23:19 | Reagovat

půjčka ihned na účet zdarma 8-)

23 canzona canzona | Web | 22. června 2015 v 20:27 | Reagovat

nebankovní půjčka všem 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama