Když se zamilujete, není cesta zpátky

9. července 2012 v 13:13 | K.W. |  O životě

Jak mi jednou řekl, že mi změní život, tak to taky udělal. Přijel za mnou včera a já mu šla ukázat barák... potom jsme šli do tesca, kde měl roztomile strach, že mu neprodají piva, tak jsem čapla košík a udělala to sama. Srabík :). Už když jsme vycházeli z obchodu, viděli jsme ty hnusný mraky před náma, ale bylo nám to jedno, odvedla jsem ho na moje oblíbený místo na skále, kde se mi potvrdilo, že má strach z výšek a sedli jsme si dál... načli pivo a já ho srkala takovou dobu, že na mě musel čekat s dalším. Pozorovali jsme ty mraky a smáli se každýmu blesku a hromu, který se ozval. "Vadí ti, když zmokneme?" zeptala jsem se. Odpověděl, že ne a tak jsme tam jak trubky seděli a čekali až se to přes nás přenese.

Už při první větvičce, která na něj spadla ze stromu jsem začala malinko panikařit. :D Po chvíli začalo hrozně lejt a já tam tak vedle něj seděla a smála se, snažila se to vydržet. Když už se do mě dala zima, přitiskla jsem se k němu a schoulila se pod jeho ruce. Pořád lilo a já se u něj zahřívala, pak už se to ale nedalo vydržet a stoupla jsem si s návrhem běžet k nám domů, byl sice daleko, ale zdál se to jako nejlepší nápad. Běželi jsme lesem a cestičkama, kde jsme bloudili a když jsme konečně našli cestu ven, zaběhli jsme se schovat do jednoho vchodu. Promrzlí až na kost, mokrý na ždímání, špinavý a udejchaný. Otočila jsem se k němu a začala se smát, on taky. Stála jsem tam v jeho obětí a pozorovala déšť. Chtěla jsem, aby už přestal a mohla jsem ho doma usušit. Pořád jsme tam stáli a detaily dopisovat nebudu..:P

Když už konečně přestalo pršet, šli jsme k nám domů, kde jsem měla šílenej bordel a s ničím takovým jsem nepočítala. Vyndala jsem dva ručníky a jeden mu podala. Trochu jsme se otřeli, ale stejně to nepomohlo, napadl mě fén. Vyndala jsem ho ze skříně, zapla ho a fénovala jsem mu oblečení... liboval si, jak je to příjemný :D. Pak chtěl ale usušit i on mě a tak jsme se hádali a mířili ho jeden na druhýho:). Zavřela jsem fén zpátky do skříně a odvedla ho do pokoje, kde jsem pod nás na postel dala ručník a sedli jsme si s mým návrhem, že se podívám na noťas na počasí...

...

...i když vím, že ty tři tečky můžou vyznít úchylně, musela jsem je napsat. Vše skončilo mokře, se smíchem a tím, že jsem se toho dne (včera) zamilovala.

Po jeho odjezdu jsem se převlíkla do suchýho a on pěkně ve vlaku vyseděl pod sebou mokrý místo z jeho mokrejch kalhot. :D Ten den bych si zopakovala klidně tisíckrát... a taky že se opakovat bude, ale to už v něm nebudem hrát roli my dva jako zmoklý slepice, ale úplně někdo jinej. :)
 


Komentáře

1 Peter Fireworks Peter Fireworks | Web | 10. července 2012 v 12:26 | Reagovat

No hej, tak to ti přeju. ;) Vím že to asi nevyzní nějak upřímně, ale jo, myslím to vážně. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama