Hlavně si nestěžuj

1. července 2012 v 8:46 | K.W. |  O životě

___________________________________________________________________________________
Přišla jsem utahaná z práce a znechucená z vyndavání peří kachnám. Jako pomocná ruka v kuchyni, jsem se dnes teda předvedla. Hodinu jsem fňukala a stěžovala si nad pár kachnami, kdykoliv někdo přišel, nenápadně jsem naznačila, že mě to nebaví a doufám, že mi je příjde zkontrolovat někdo slepej. Tím jsem urazila Míru, na kterýho před chvíli spadl talíř z ledničky, kterým jsem tam přikrývala misku s květákama. Nakonec ale všechno dopadlo dobře a já byla propuštěná už ve 4 odpoledne domů. Když jsem ale přišla domů,

opět přišla chvíle, kdy jsem si začala stěžovat. Přitom by si lidi měli stěžovat na mě. A moc to nedělají. Rodiče mi zabrali sprchu, objevila jsem asi 4 řezance na rukou od krájení a šílěně to začalo pálit. Otevřela jsem noťas a najela na svůj blog a ten nudnej černej design, ve kterým byl oblečenej. Musím s tím něco udělat - řekla jsem si. A taky, že jo. Otevřela jsem první program na úpravu, jakej jsem našla a hodila si šedou plochu, po který jsem zjistila, že jdu k šedý jako magnet. Nechtěla jsem nic ponurýho, tak jsem to zesvětlovala a zesvětlovala, jak to jen šlo. Vznikla z toho tahle světlounce šedá, s kterou jsem konečně spokojená.

A pak přišel on, s nateklou nohou, že prý se bouchl o schůdky v bazénu. Prohlídnul si můj nový design a líbil se mu. Měl to být on, kdo si měl začít stěžovat. Na jeho nohu, třeba. Ale já sebestředně plácala cosi o blogu a opět si stěžovala, jak nevím, co na blog psát, a že nemám vůbec zajímavej život, abych o něm psala. Vnímal mě, poslouchal a řekl: "Chodil bych na tvůj blog, i kdyby si psala o tvým nezajímavým životě. A nebo změním nezajímavej život na zajímavej." A je "zajímavý", jak mám hned o čem psát a to je teprve začátek.

Nazvali jsme to jakýmsi "kořeněním mýho života" a mě tím prostě dostal. Co říkáš na to, že o tobě zase píšu? :D Těším se na náš noční výpadek... Hlavně prosím tě, zazvoň na zvonek a vzbuď mou matku!!! :D

Přinutila jsem se tolik nemyslet jen na sebe a věnovat se taky něčemu jinýmu. Začala ho přemlouvat, aby jel do nemocnice ještě teď. Nejel, tak jsme šli pak brzo spát…

Momentálně jen ležím v posteli a čekám na čas, kdy budu muset do práce, do tý dusný kuchyně, kde se potíme vedrem a skáčeme od talíře k talíři. "Nestěžuj si Kláro. Hlavně si nestěžuj!"
 


Komentáře

1 denicekandrei denicekandrei | Web | 1. července 2012 v 9:12 | Reagovat

Taky mám dny kdy si pořád stěžuju ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama