Usmívej se dál a nepřestávej

16. června 2012 v 11:04 | K.W. |  Mým Srdcem
Výlohy a skla aut jsou od našich tváří už unavený. Zrcadla v naší nepřítomnosti zvrací. Fotoaparáty by nejradši uhly pohledem, ale nemůžou, máme je pevně ve svých rukou. Lidé touží po kráse daleko víc než jindy, nebo to zkrátka dřív nedávali tak okatě najevo. Čím krásnější jsi, tím oblíbenější - a tohle je ta hlavní věc, kterou většina chce. Žádná novinka.

Skoro každý den potkávám jednoho člověka. Většina z vás by kolem něho prošla, možná by si řekla, že je to absolutně obyčejný člověk, bez nějaké na povrch hodně viditelné krásy. Mě pokaždý donutí k úsměvu. Mě okouzlil, ve mě se díky němu něco hnulo, mám milion49548643 chutí ho jít obejmout a vychutnávat si každý jeho pohled a hlavně úsměv.


Za krásu považuji detail, který jaksi vyčnívá, je jiný a něco mě na něm přitahuje. Může to být i celek, ale pokaždý v něm nějaká část nesedí tak, jak by měla. Je to prostě něco neobyčejnýho. Ne, bez jediné chybičky, ne bez jediného zádrhele. Upřímný úsměv pulzující do očích mých přátel, výrazné oči v nenápadném obličeji, potichá nenápadná chůze mojí cholerické matky, slunce prorážející mraky, pihatý obličej bratránka, smějící se mýmu vtipu, přepečovávané vlasy mé milé kámošky, vzpomínky na nejkrásnější dny mého života s bývalým přítelem, s kterým jsem strávila rok svého života... tunel v uchu, kterým prochází zář vzdáleného slunce.

Naopak za ní nepovažuji stereotyp, cigarety v pusách rádoby krásných slečen, ušpiněné porozorpadlé paneláky tady vedle, moje zničené vlasy, které se dají do krásy pouze upravit, to ale jen po namáhavém tupírolakování..., aroganci, která se snaží převýšit ostatní, přitom efekt je obrácený.

Vyrážím zahradou k záhonům. Trhám jahody do misky, vychutnávám si horké teplo od slunce a prodírám se listím, skáčou na mě pavouci... Miska se mi začíná plnit. Přibíhá ke mně pěti letá sestřenice z Liberce, která za mnou i s rodiči včera přijela. Sápe se po misce a já už čekám, jak do sebe všechny jahody hodí, ani nikomu jinýmu nenechá. Vždy taková byla. Lakomá a s nikým se nedělila. Zařadila jsem jí do takový tý kupy rozmazlených dětí, které dirigují ostatní a musí být vše po nich. Dnes jsem jí ale viděla po půl roce. Změněnou malou holčičku, co za všechno děkuje, rozdává obětí a tancuje s úsměvem mezi lidmi. Šáhla do misky pro tři jahody a otočila se k odchodu, aby si je umyla. Než ale odešla, pohladila mě po ruce a roztomile jakoby zazpívala "děkuji, miláčku." A už si to utíkala pryč. Krásná malá princezna, co má najednou všechny kolem ráda.
 


Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 17. června 2012 v 13:08 | Reagovat

Veľmi pekný článok :)

2 streetqnektarinka streetqnektarinka | Web | 17. června 2012 v 21:35 | Reagovat

[1]: souhlasím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama