Kašlat na překážky...

23. června 2012 v 22:15 | K.W. |  Mým Srdcem

532831_406331326069204_2044021191_n_large

Sedím na židli v kuchyni, z ostrouhané ruky mi teče hnis a nevím co s tím. Patlám na to různé mastičky, krémy, ale odstrouhaná kůže ne a ne se vrátit do normálu. Příjde vám to nechutný? A to se na to ještě nemusíte dívat. Jsem podrážděná, ikdyž bych neměla být. Vlastně mi vše vychází. Dostala jsem od rodičů novej noťas a začala se s nima víc bavit, získala jsem brigádu - šéf mi volal na mobil s velkou prosbou, že mě potřebuje. A když mě někdo potřebuje? Toho si cením. Ještě, když potřebuje moje ruce, aby mu pomáhali s vařením. Mě - obrovskému antitalentovi na krájení, strouhání, míchání, ochucování, hledání... Tak moc jsem se snažila, až jsem přišla domů ostrouhaná.

Sobota večer a já bych nejradši šla ven. Ale né jen tak někam. Né do tohohle stupidního města. Někam, kde mě nikdo nezná, někam, kde budu já, ulice, domy, cizí lidi, pivo v ruce, hudba a teplo. Možná ještě nějaký člověk se mnou, kdo v týhle době chce trávit sobotní večer alone? Přesto dřepím doma, chystám se spustit nějaký film, pobrečet si u něj, nebo si u něj představovat mě s někým - klasický pubertální výlevy.

Ze stolu na mě čumí skleněná miska plná rozmíchaných jahod s cukrem a myslím, že se po ní brzo vrhnu. Chtěla jsem strávit víkend s ním a místo toho jen nicnedělám a jím. A ono se to dokonce i rýmuje.

Projíždím fotky měst a různých míst, cestuju tam myšlenkami, představuju si tam sebe, procházím těmi ulicemi, nebo se vyhřívám na pláži u moře. Skoro každý tam o prázdninách jede/letí, jen já budu tady. Rukama mi propadává suchý písek a pozoruji růžovo-fialovou oblohu od slunce, zapadajícího za hory. Vlny moře mi šplouchají přes nohy a já se jen tak povaluji na pláži. Vyjde mi příští rok tak brigáda u moře? Zase cestuju do budoucnosti?

Proč se doháje nevěnuju přítomnosti. Proč se prostě neseberu a neodjedu tam, kam chci. Vím, kam bych jela, ale stojí před tím tolik překážek. Závidím lidem, co se bezmyšlenkovitě dovedou do něčeho vrhnout. Vstát a jít někam, kašlat na překážky... po cestě je přelízt.
 


Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 23. června 2012 v 22:34 | Reagovat

Netráp sa tým, že si myšlienkami v budúcnosti. Aj ja tam som. Alebo, častokrát, v minulosti. Len táto prítomnosť ma nebaví, ubíja ma, nudí. Trávi ma zaživa tento stereotyp. Sto krát mi už napadlo, že by som bola najradšej, keby som mohla vypadnúť. Ísť niekam ďaleko, kde nikto nepozná mňa, ani ľudí, ktorých poznám.
Napriek tomu som stále tu, doma, pozerám filmy, rozmýšľam... a nie je to teda veľká sranda.

2 segna segna | Web | 23. června 2012 v 22:37 | Reagovat

Tvůj styl psaní je úžasný! Miluju ten pořádek v tom (nevím jak jinak to nazvat:). Té ruky je mi líto ;)

Místo jahod mám na stole malou mističku plnou třešní! (Na zahradě máme 6 stromů). Taky si často představuju, jako bych se procházela po místech na různých fotkách. Někdy se ty místa objevují jen v mé mysli a i přesto :D

3 TaWnY ChOcOlAtE TaWnY ChOcOlAtE | Web | 23. června 2012 v 22:38 | Reagovat

Krásnučký blog, pozrieš na môôj? :***

4 Kath Kath | E-mail | Web | 23. června 2012 v 22:40 | Reagovat

Zajímavý článek. Já bych s tebou klidně na to pivčo šla :). A taky nejsi sama, kdo zůstane na prázdniny doma. My jedeme na dovolenou na Šumavu. Žádný moře, hory. Prostě malinká chatka se zahradou a bazénem. Klid a pohodička :)

5 kler-wonder kler-wonder | Web | 23. června 2012 v 22:42 | Reagovat

[2]: Docela mě překvapuje, že se ti líbí můj "pořádek v psaní"... já mám právě pocit, že plácám jedno přes druhý, prostě to, co mě napadne. Přesto díky :)

6 Anett Anett | E-mail | Web | 23. června 2012 v 23:12 | Reagovat

au,,,co máš s rukou??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama