With the "lazy day" outfit

13. dubna 2012 v 19:36 | K.W. |  Mým Srdcem

Lezu do tepláků a tílka. V hromadě ležící tak nějak všude po pokoji hledám velikej svetr, do kterýho bych se mohla zachumlat. Zima mě pronásleduje snad všude. Venku je mi zima, protože fouká vítr, ve škole mi je zima, protože tam uhnaní kuřáci větraj, doma mi je zima, protože vlastně ani nevím. Ruce si rosprostírám kolem horkého hrníčku od čaje a lehám si do postele. Tmavě modrej huňatej svetr. Miluju tohohle společníka do "jarního" počasí. Co bych dala za odehnání mraků někam šíleně daleko. Slunce, kde si, víkendy maj přece patřit tobě! Tohle není fér.

Právě jsem byla u policajtů. Podepsáním jednoho papíru jsem docílila toho, že nesmím o vyšetřování mluvit. Vlastně o ničem. Čekala by mě pokuta až 1 milion korun. Takže, rozhodlo se za mě, nic tu psát nemůžu. Snad jen, já nic neprovedla, jsem svědek. Kdo čte můj blog, ví o co jde.

Víte co mě právě nejvíc bolí? Každé slovo, které mi napíše bejvalej přítel... kluk s kterým jsem byla rok. Člověk, kterýmu jsem dala všechno. Po rozchodu jsem s ním zastavila veškerou komunikaci, zablokovala ho, abych nemohla vidět ani jeho jméno, ani co píše na fb, prostě nic. Kdykoliv něco napsal, nebo jako teď, dnes, kdy mi napsal, probudí se ve mě ty vzpomínky, společné chvíle, nejúžasnější dny mého života. Nezvládám to. Musím ho opět zablokovat. Zbavit se jakýhokoliv kontaktu. Chce se mnou být za dobře, občas si napsat, ale já to nedokážu. Nemůžu. Přes tu bolest to nikdy nepřejde. Jsem ztracená. Tenhle vztah mě prostě poznamenal do konce života. První opravodvá láska, první... něco skutečného, úžasného, opravdového. Skončilo to před čtyřmi měsíci a já stále občas brečím po nocích, koukám do okna, kde jsme spolu seděli, hladím postel, na který ležel, čuchám k mikině, která patří jemu. Na venek jsem smířená. Ale uvnitř nikdo nevidí ten smutek, kterej mě občas pohltí. Důkaz toho, že to byla opravdová láska? Mám být ráda, že umím milovat, že jsme se doopravdy milovali?

Měla bych...

a dál už ani slovo... jednou provždy už se od toho musím odpíchnout, jen prostě musím počítat s tím, že to na mě čas od času dopadne. Prozatím zas na nějaký čas ZABLOKOVAT, ODŘÍZNOUT SE od něj. Za pár měsíců to zkusím znovu, třeba už s ním s úsměvem na tváři prohodím pár slov.

Je to k zbláznění, fakt.

 


Komentáře

1 Liz Dream Liz Dream | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 11:18 | Reagovat

*What doesn't kill you, makes you stronger!* To zvládneš.. zvládnete!! Všichni ti určitě moc drží palce, jako já.. dopadne to dobře. Všichni teď mají nějaké 'krize'. U mě teda taky nic moc :((

2 Maki Maki | 18. dubna 2012 v 22:54 | Reagovat

První láska bolí nejvíc. Podle mě je ta první prostě nezapomenutelná. Je to objevení něčeho nového, objevuješ to s tím druhým a máte neuvěřitelně hluboký vztah. Já s tím svým "prvním" byla dva roky. Bohužel jsem udělala tu chybu, že jsem s ním zůstala nejlepší kamarádka.. Strašně dlouhou dobu jsem to nedokázala překonat, moc to bolelo. Pak jsem to začala zvládat lépe, dnes už jsem v pohodě a mám krásný nový vztah. Ale i tak když jsem se svým "prvním" tak si říkám, jak by to asi teď vypadalo, jaké by to bylo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama