Pomilování klávesnice

6. dubna 2012 v 10:34 | K.W. |  O životě

V hlavě slyším vrnění... vibrace. Už né jen v mé hlavě. Otočím hlavu doprava a na stolku vidím poskakující mobil. Čapnu ho a posadím se na posteli. "Kriminalista volá"... No super.

Čekala jsem na něj celej včerejšek a nic, vybodl se na mě, dokonce naší celou rodinu vystrašil, že třeba není skutečnej "kriminalista" , ale chtěl z mámy jen vytahat informace o mně. Táta s mámou jeli na policii. Zadali jim tam jeho jméno a číslo a oni nám opravdu potvrdili "ano, tohle je náš pan kolega kriminalista". Vtipná situace. :D

Celý den stále nevolal. Tak si večer pustím pár filmů, dokreslím své dílo a skončím zase u toho prasáka Bukowskiho. (Mimochodem, fakt vám ho doporučuju, ale jen pro silnější povahy, protože co jsem tam včera četla? - ten chlap tam normálně vojel takovej ten starej telefon,...odmontoval mluvítko) :D No, to i na mě už bylo moc!

Ale jak už jsem řekla, dnes ráno si asi umluvil, že mě vyhrabe z pelechu.

"Chmelařová, prosim" a už to jelo... Řekla jsem mu vše a připadala si jak šílená práskačka. Musela jsem popsat co měla doktorka na sobě, dokonce i jestli se představila jako "paní Svobodová" nebo "doktorka Svobodová"... řekla jsem, to první...ale doháje, vždyť už to jsou skoro 4 měsíce co se to stalo. Byl fajn, moc fajn, prokecala bych s ním celý dopoledne, ale po dvaceti minutách zavěsil.

Odšourala jsem si udělat kafe a pomilovat se s klávesnicí. Tak...a dnes se vrhnu opět do malování. Čeká mě lebka.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama