Duben 2012

Myself

5. dubna 2012 v 20:50 | K.W. |  Kreslím

Zápisky starého prasáka

5. dubna 2012 v 11:18 | K.W. |  Mým Srdcem
Čekám na kriminalistu.
Na zdi Facebooku čtu věty k sblití.
Snažím se jí vylepšit mým perfektním statusem. Kterej je ale až tak moc perfektně chytrý, že nad nim lidé nechtějí přemýšlet a nedostane ani 4 po*rané palce nahoru. Oni se ty "likes" vlastně šetří na stránky "nejkrásnější holky fb" a podobně. Já zapomněla.
Mimochodem, ta věta zní: "Už mě nebaví bojovat o každej kousíček vzduchu pro svou mysl."
Charles Bukowski.
Stále čekám na kriminalistu.
Vstala jsem kvůli němu dřív a už asi půlhodinu si připravuju, co mu řeknu. Proč kriminalista? To je ohledně toho, jak jsem měla tu falešnou doktorku... tak mě chce vyslýchat.
Jo, že já se vždycky přimotám do takovejch sra*ek.

Včera jsem usínala u prasácké knížky od Bukowskiho. Vlastně neusínala, usla jsem u fotbalu. Nevím proč, ale zapla jsem si Chelsea vs. Benfika. Byla to chyba. Zas mi to spíš přišlo jako přehlídka červenožlutých karet a když už se to rýsovalo k nějaké akci, skončilo to chytáním se za hlavu a otázkami "jak se to mohlo stát?". No jak asi, točí se ve vás takový prachy a při tom umíte ho*no. Omlouvám se, jestli se dotýkám fotbalových fanoušků, ale na tohle mám takovýhle názor. Nejlíp podle mě hráli páni v červených dresech, kteří si aktivně kličkovali před brankou a vyvýjeli alespoň nějakou energii. Benfika Lisabon. Jak jinak, čísla ukázala, že prohráli.

To, proč píšu sprostý slova, byste pochopili po přečtení knížky "zápisky starého prasáka" od Bukowskiho. Celou knihu si píše jak chce. Neobtěžuje se s velkými písmeny na začátku vět, ani s interpunkcí. Každý druhý odstavec obsahuje vulgární slovo a jede si své myšlenky jak se mu zlíbí. Oblíbila jsem si ho, konečně si někdo v knížce otevřel pusu! A taky jsem si uvědomila, že Kirsten Axe měla pravdu, když říkala "radši moc nečtu, abych nekopírovala jejich styl psaní." Od Charlese už víc knih číst nebudu, právě kvůli tomuhle problému.
Tumblr_m1krtmxx5a1qefad9o1_500_large

Na půl roku do vězení.

2. dubna 2012 v 18:56 | K.W. |  Mým Srdcem
Tumblr_ly7zwx6pgx1qafc06o1_500_large

Větší šok to bejt nemohl. Příjdu si se skvělou náladou ze školy a co mě nečeká za zprávu. Prostě jen tak odpoledne na chatu nečekáte odpověď na otázku "jak je?" - "blbě.. právě jsem byl u soudu"

a tři tečky

Ex ex ex přítel. Krádež kol. Bohužel už byl v podmínce. A zrovna jsme si začali hodně rozumět. Ano. Dřív byl takový. Jezdil si po městě autem, aniž by měl řidičák, klidně i 40km vyrazil někam pryč, nikdo ho nechytl. Neustále hulil a nějak si na to peníze schánět musel. To, že je jeho máma právnička mu už asi nestačilo. Právě proto kradl kola.

Na to s těmi koly se přišlo až po půl roce. Až teď. Teď, když se změnil. Když začal žít nový život. Je to úplně jinej člověk, co prostě tenkrát do něčeho spadnul, dostal na držku a zase se vschopil. Každý děláme chyby. Jemu se vrátil trest ale o mnoho dýl, než měl. Život je kurva. Stále mi běhá v hlavě.

Poslední dobou se učil. Pracoval! Vydělával si... neměl na mě čas a stále jen čuměl do sešitu. Kroutila jsem nad tím hlavou, že ho nepoznávám, že je dobře, že se změnil. Že konečně dostal rozum. K čemu to ale bylo?

AŽ TEĎ! Zrovna když už mu to DOŠLO, je potrestaný. Před tím se to stát nemohlo. To ne.

Středu.
Tuhle středu.
V 9 hodin.
Nástup do vězení.
A já o něm půl roku ani neuslyším.

"Už mám vytisklý tvoje fotky, vylepím si je tam na zeď, abych měl na co koukat" smál se. Povídám "není to vtipný." Ví to. Vypadá s tím smířeně a uklidňuje mě, že to tam zvládne a za dobrý chování ho možná pustí už za 3 měsíce. Ale přeci jen... je to vězení. Je to mladej, teď už ponaučenej kluk. Bojím se o něj.

Měli jsme už spolu plány na léto...

Ku*va!

Roste mi to na hlavě. Je to zničený, ale fajn.

1. dubna 2012 v 12:52 | K.W. |  Mým Srdcem
Jen tak, jako každý ráno se s Kirs bavíme o tom, jak máme místo vlasů na hlavě sádlo a konečně si je dneska umyjeme. :D Jo, říkám vám, takhle vypadaj nemocný holky, to víte.

Ona přemejšlela o čem napíše na blog, i já. Ale mě to hned napadlo. Prostě napíšu o vlasech, protože vím, že o nich mám co říct.

Dobrá. Vezmu v příklad zrovna jí. Kadeřnice jí ostříhala "konečky", což vlastně ve skutečnosti bylo asi 10 cm. Myslím, že to zná tak každá druhá holka. To je přesně důvod, proč já ke kadeřnici už asi 2 roky nechodím. Stříhám se sama. A rozhodně né konečky.

Moje nejlepší kámoška a spřízněná duše mi neustále hučí do hlavy, jak mám zničený konečky vlasů a kadeřnici vážně potřebuju. Ale vždycky, když jí vysvětluji princip stříhání a můj názor na to, moc se neshodneme. Prostě. Ok. Mám zničený konečky a teoreticky si je nechám ostříhat. Zmizí mi jedna desetina vlasů a konečky mám jako nový. Neasi. A co se stane po pár měsících? Vlasy mi dorostou do původní dýlky a konečky mám zase zničený. Kvůli žehlení vlasů a barvení.

Doháje, miluju mít upravený vlasy! Tak tohle všechno ksakru budu používat! A užiju si krásně nabarvený, žehličkou upravený zničený dlouhý vlasy mnohem radši, než krátký nezničený kudrnatý háro. Dobrá, momentálně zas tak krásnou barvu vlasů nemám, ale zas půjdu experimentovat.

Napište mi Váš názor na "zastříhávání konečků" :D Jsem zvědavá.