Od kafe až po hnusnej čaj

30. března 2012 v 17:12 | K.W. |  O životě
Tumblr_lw26idodx81qd34oeo1_500_large

Z kapsy mi vykukovala stokoruna a já se snažila vymyslet to, jak si dát kafe ze školního automatu, který by mi určitě papírovku nesežral. To kafe jsem potřebovala jako nikdy. Nikdo ale nebyl po ruce, aby mi rozměnil.
Od skříněk se začalo ozývat odfukování a stěžování si na mokré vlasy a já hned poznala o koho jde. Šla jsem blíž a chtěla jsem poprosit svou "kámošku" o pár drobnejch. Odhrnovala si vlasy z čela a potichu si fňukala, jak je ošklivý počasí a všechno jí štve. Dokázala bych vymyslet spoustu důvodů proč se jí neptat. To kafe ale byla má jediná naděje na zvládnutí tohoto dne. Peníze mi rozměnila. Já si kafe dala a i když jsem do sebe odpoledne kopla ještě jedno, mrtvá jsem byla stejně.

Poslední hodina biologie a já si na začátku zabíhám pro paralen a dávám tak najevo učitelce, že se jako její adept na dnešní zkoušení vážně nehodím. Odfrkává něco jako "vydržíš to tu ještě?" a já s rudým nosem a smutnýma očima přikyvuju. Zbytek hodiny pospávám, občas zvednu hlavu z lavice, mrknu na učitelku a ta jen souhlasně kývne a dá tak na jevo svůj souhlas "klidně si zas lehni a spi dál." S radostí ssebou fláknu o lavici a ležím, otočím se na A., která mě krmí mandarinkou jako bych byla malý bezmocný dítě. Celý to bylo milý, až na to neustálý vyndavání kapesníčků... jakoby nemělo smysl si ten kapesník dávat od nosu. Po pár vteřinách tam byl zas.

14:05, stojím opřená o zeď u skříněk, zahleděná nevím kam a čekám, až se Michal vyprdelí a hodí na sebe svůj ještě zimní kabát... Mává mi rukou před obličejem a probouzí mě ze zamyšlení. Povídá něco jako "za chvíli už budeš v posteli" a jdem couravě na zastávku. Začne si se mnou povídat a mě je hned líp, na to, jak mi je blbě jsem už nemyslela. Něco na tom bude, že nemoc souvisí i s psychikou. Cestou domů jsme se neustále něčemu tlemili a já vlastně ani nechtěla dojet domů. Ta představa, že ležím v hromadě kapesníčků s noťasem, kterej mě sice zabavuje, ale určitě mi k uzdravení nepomáhá, žeru paraleny a kopu do sebe jeden horký čaj za druhým, mi nějak dobrá nepříjde.

Ale podívejte se na mě. Doma naměřím teplotu 38,1 stupňů a vesele si s čajem lehám do postele, kde otevírám noťas a píšu tohle. "Stejně bych neusnula"...říkám si a moc dobře vím, že to je lež.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama