Leden 2012

Mix fotek, na který jsem pyšná

21. ledna 2012 v 12:20 | K.W.



a další...

Moje "gynekoložka" byla chlap

18. ledna 2012 v 21:23 | K.W. |  Mým Srdcem

Příjdu domů a mamina mi vletí do pokoje se zprávou, že má gynekoložka, vlastně není gynekoložka, je ve vězení, že je vlastně předělanej chlap a že má kompletně sfalšovaný všechny papíry. Mohli ste si toho všimnout dneska ve zprávách.

Co si mám o tom myslet. Nejdřív jsem v šoku a podívám se na mamku ohromeným výrazem. Dojde mi, že si asi srandu nedělá. Kouknu se ven do okna, na druhou zeď a zase na mamku a začnu se tlemit. Nevěděla jsem co říct. Když jsem si představila, že mě tenkrát prohlížel nějakej podvodník. A nebyla to žádná Sandra, ale Martin!

Nebudu na to už myslet. Přemýšleli jsme o žalobě, ale mamka chce klid. Chápu jí.

Asi bych si měla už zkrátit nehty, docela se mi s nima blbě píše, hej..:D

Vedle mě sedí miska oliv a já nemůžu vydržet nenabrat si další hrst těh zelených kuliček. Rozhlížím se po pokoji a přemýšlím, s čím se vám tak svěřit. Nejspíš to, že jsem dneska uspokojila svou frustraci nakupování a vybrala jsem si nový tričko. Připomíná mi kafe. Je hnědobílý. Přesně takovýhle barvy mě teď nějak obklopují. Jsou mi příjemný a vážně jsem do nic poslední dobou tak nějak sladěná.

Na stole mi leží povinná četba- Stařec a moře - což je sice malinká 100 stránková knížečka, ale celkem náročná na "neumření u toho nudou". Snad to do sebe jednoho večera celý kopnu. Tak jako před pár minutami tu výbornou kávu...

Nevím, proč se s ní zase nalívám na večer... vím, že zase nebudu moct spát. Asi se mi chce přemýšlet. Povídání si s přítelem rovnou škrtám. Ten usne po půl hodině. Je pořád unavený, ani nechápu z čeho. Možná bych si ho měla víc hlídat! :D Na co zas nemyslím....:)

Jako každej večer tradičně skončíme u HIMYM. Už za 20 minut. A pak si užívat toho jeho chrápání... dobrou noc. ;)

Tak co chceš slyšet? Ty můj cvoku?

16. ledna 2012 v 19:55 | K.W. |  O životě

Po náročném dnešku jsem přemýšlela o čem napsat. Mohla bych si vám tu stěžovat na důchodce, který mi dneska vážně lezli na nervy, ale vzpoměla jsem si na Kuby slova. Říkal, ať napíšu něco hezkýho, třeba o něm. Tak co chceš slyšet, ty můj cvoku? ;)

Stejnak ti povím o těh důchodcích. :D
Stojím si tak po ránu na busáku a do očích mi proudí paprsky světla. Čekám, ještě s rukou na puse, která zakrejvá mé nekonečné zívání a ty paprsky mi vážně začínají vadit. Přesunu se teda za jednoho vysokýho důchodce a užívám si toho pocitu, že ikdyž stojím na podpatkách, pořád je někdo vyšší než já. On fakt byl. Byl gigantickej. Libovala jsem si ve stínku a v duchu se tlemila lidem, kteří si stěžovali na přímé záření sluníčka do jejich očí.

Jenže v tu chvíli tam přišla jakási krasavice, (teda, tak jí ten pan giganťák nazýval) a stoupla si přímo mezi mě a něj. Povídali si a já nějak nevnímala. Stejnak by to byly ty klasický keci typu "no Mařenko, to zase jedeš na oční?" apodobně. Však to znáš. Pak se ale začal zajímat o její náušnice a nakláněl se, aby si je pečlivějc prohlídnul. V tu chvíli zase dovolil slunci aby mě terorizovalo svými nepříjemnými paprsky. A já chtěla spát. Vlastně jsem tam už i skoro usnula. Ve stoje, žádná novinka.

Když se vrátil do normální polohy a zase mi stínil, zas sem spokojeně zavřela oči. Jenže bych málem zapoměla, že paní stoletá má ještě druhou přenádhernou náušnici, kterou musel shlídnout. To se ale ještě zastavil u jejich vlasů a pochválil jí její skvělou barvu. No nezabil by si je? Asi ne, nejspíš je to celý jen jedna velká kravina, ale mě to štvalo. Uhýbal se tam jako kdyby zadržoval moč. No, ikdyž myslim, že tomu taky už dlouho nezbejvalo...:D Prostě mi asi deset minut přímo svítilo do očí slunce a já byla vytočená.

Místo toho, abych psala něco krásnýho o tobě, popisuju nadšené důchodce a bezvíznamnou chvíli, kdy jsem čekala na autobus. To máš ale romantickou přítelkyni, no ne? ;)

Možná jsem vyplejtvala svou romantickou slovní zásobu. Možná už bylo těh sladkejch slůvek až až.
Ale ne, neboj. Já se zas brzo rozjedu. Důchodcům svou mladou mysl vážně věnovat nenechám! Zato ty, ty bys stál klidně za tisíc slov.

No, to mi připomíná tvůj dnešní úspěšný nahrávací den. Zlato. Dneska si měl volno. Měl si celý den nahrávat a dokončovat tvoje rozdělaný tracky a místo toho? Skončíš u NFS a lenošíš. Lenochuu! Na tohle budeš mít dost času, třeba právě v důchodu! :D Honem běž radši rapovat do těh svejch bezkonkurenčních instrumentálů. Nestrácej tvůj mladej, drahocenej čas. Máš našlápnuto do něčeho velkýho! Doháje Kubo, já tě k týhle hudební kariéře dokopu! To se neboj!
:D

Dnešní "romantickej" článek se nevyvedl. Ale já tě zlato prostě žeru! A na tebe žádnej jinej chlap nemá.


PS: Díky, že kvůli mě přestáváš kouřit. Cením si toho.
PS č.2: Promiň za tu fotku, ale jsem na ní pyšná, musela jsem jí sem dát..:D
PS č.3: Omlouvám se čtenářkám blogu za tenhle článek určený pro něj... ;)



Perfektní táta

14. ledna 2012 v 18:09 | K.W. |  Mým Srdcem

Nebudu vám vyprávět, jak jsem včerejší noc strávila na záchodě...ani jak jsem blila až do rána... Nebudu vám hnusit den. Snad spíš začnu tím, že jsem se dnes pustila do novýho designu, kterej je víc než jednoduchej. Sami vidíte. Z tý růžový bych se samou láskou zorplynula a ten jednoduchej obdélníkovej tvar vážně taky stojí za to. Nejsem spokojená. Ale to skoro s ničím...

Zjistila jsem, že hodně lidí kolem mě nevychází se svými rodiči. Konkrétně se svým tátou. Uvědomila jsem si, že ten můj je vlastně perfektní. O mámě teď mluvit nebudu, protože s tou to mám tak rozházený, že se sama ani nevyznám jak to mezi námi doopravdy je.

Ve svém tátovi mám obrovskou oporu. Beru ho jako svýho kámoše, jako člověka, kterýmu se můžu se vším vypovídat. Rádi si spolu děláme čas na takové ty pohodové dny, kdy se jen válíme na gauči u nějakého akčního filmu, pojídáme olivy (který mimochodem oba strašně milujeme) a popíjíme pivko. Šťoucháme se u toho jak malí a tlemíme se. Jednou za čas mě pozve na pivo do hospody a já málokdy odmítám. Nevyslíchá mě tak, jak to obvykle rodiče dělávají. Bavíme se spolu normálně, každej řekne co chce, no, většinou spíš já melu a on mě poslouchá. :D Každopádně mi je s ním dobře.

Je to divný, když takhle budu mluvit o svym tátovi, ale je pohlednej. Nevypadá na to, kolik mu je a když s ním jdu po ulici, vypadá spíš jako můj starší přítel.

Vzpomínám, když jsem s ním byla v kině (chodíme každej měsíc do cinestar) šli jsme na film "Počátek". Táta tam potkal chlápka, kterej když nás viděl, řekl: "tyjo, nevěděl sem, že máš tak mladou a krásnou manželku"..:D

Můj bejvalej nevěřil, že to je můj táta. Typl ho tak na 20 let...

Jak to máte s tátama vy? ;)

Slzy vyměním za vztek

12. ledna 2012 v 16:37 | K.W. |  Mým Srdcem

Odmalička se ve mě často odehrává pomstychtivá nálada. Dalo by se říct, že pomstu beru jako lék na moje rány, ať už na bolavé srdce, nebo na mé rozbité ego. Prostě radši vymýšlím, jak a co udělat, aby ten člověk trpěl tak jako trpím já, než abych někde ležela schoulená v koutě s mokrým užmoulaným kapesníčkem v ruce. Je li to ale ode mě správný, to říct vážně nemůžu. Štěstí je, že to ve většině případů nikdy nedotáhnu až do samého konce.

Vlastně vím, že to správný není. Nejradši bych se zkrátka chtěla udržet a zapomenout na to, co mi kdo udělal. Nechat toho člověka bejt, každej dělá chyby. To, co je ale se mnou v nepořádku je to, že se mé já může "chlubit" povahou, která se vyznačuje řvaním, nadáváním a hádáním se, po čemkoliv. Myslím, že se tomu nadává "výbušnost", nebo spíš "nekontrolovatelná" výbušnost. Nikomu tuhle vlastnost nepřeju. Moje mamka už ode mě schytala tolik špatných narážek za to, že do mě přenesla tu její. Díky mami. Vím, musela si mi udělat ten život nějak pestřejší. Ono by bez mejch nadávek mohla nastat v mém okolí celkem nuda, že?

To, co si k sobě ale můžu připočítat jako velké + je, že umím rozlišit komu se pomstít a komu ne. Dovedu nad někým mávnout rukou a jednoduše říct "ten mi za další nervy nestojí". To ale až po chvíli racionálního přemýšlení. Díky za tyhle chvíle. Vážně už jsem si za život ušetřila spoustu starostí.

Po rozchodu s Davidem jsem pár dní brečela. Připomínala si ten nádhernej rok a stále dokola si opakovala věty začínající na slovo PROČ. Když mi tyhle věty došli a já nemohla předlouhou dobu najít odpověď na jedinou otázku, vzdala jsem to. Člověk není tak moc silný, aby bojoval stále... má omezenou kapacitu boje. Nebo aspoň já. Pak ale příjde taková ta odmlka. Doba, kdy se uklidním a nabýrám nějaké ty síly pro mé další normální fungování. Hlavou se mi začnou honit myšlenky typu "tak ty si holka dobrej slaboch" a to mě totálně vyburcuje. Nenechám si líbit tyhle urážky, který se ještě ke všemu ozývají z mého vlastního já. Začnou ve mě pěnit ty myšlenky na to, jakej byl D. vlastně idiot, co na něm bylo špatnýho a jak moc mi ublížil. Na to, jak mě zničil. Přemůžu se a slzy vyměním za vztek a to je právě ta chvíle, kdy mi z mozku vyskakují ty pomstychtivé myšlenky.

"Nebudu se dívat na to, jak mě zničil a jemu je to úplně jedno".......
"Zničím ho taky"....
"Nenechám ho, aby si užíval života, zatím co já se budu trápit".....
"DOPRDELE Kláro vzchop se!".....
"Nenechej si s*át na hlavu".....
"Jen mu to pořádně nandej"....

[jenže po pár hodinách...]

"Nebudu taková jako on"...
"Lidi se ničit nemaj, lidi se maj pochopit"....
"Nechápu ho".... !
"Mám ho teda zničit?"
"Ne !"
"Nemám dostatek síly"....!

Je prostě konec a pomůže jen snaha o vytvoření té tlusté čáry za všemi těmi nádhernými vzpomínkami.


Ale víte, jaká je ta nejlepší POMSTA?

ŠTĚSTÍ

Protože nic tak moc nevytočí lidi, jako právě vidět někoho jak žije svůj úžasný život...

Válenky - Lepší být v -10°C asexuální, než zmrzlá

11. ledna 2012 v 17:21 | K.W. |  Móda

Válenky

Na válenky narážím každý den. Nedivím se, že jsou tak oblíbené. Je v nich teplo, jsou pohodlné a vklidu v nich přežijete i ve sněhu. Radši se ale vyhýbejte nějakým břečkám, kde by pak mohly promoknout. Nejlíp i dešti.


Četla jsem jeden názor od můžeského pohlaví. Ten říká, že jsou válenky absolutně asexuální boty. :D Ale tak, nebudeme se kvůli chlapům furt omezovat, hlavně, že nám je v nich dobře, ne? Lepší být v -10°C asexuální, než zmrzlá. :D A navíc, každý má jiný vkus.

Spousta lidí neví, jak a k čemu válenky nosit. K čemu se tedy nejvíc hodí? Normálně do nich vlezte v úplých kalohotech, nebo legínách, můžete k nim nosit i sukně. Bundu můžete sladit s barvou válenek a máte vyhráno. Kdyby ste si náhodou připadali až mo jako "pastevci" :D , zvolte třeba né moc huňatou bundu, spíš kabát.
Nakonec jsem pro vás udělala dvě "válenkové" kolekce:

Jaký máte názor na válenky vy? Máte je? Nosíte je venku, nebo jen doma? Jste s nimi spokojení? Napište do komentářů ;)

Cesta za lepším životem

8. ledna 2012 v 16:51 | K.W. |  Mým Srdcem
Rubrika "téma týdne" mě celkem chytla, tak jsem se rozhodla, že bych k tomu mohla cosi napsat. Nikdy mi z těh témat nic nevyhovovalo, myslím, že by vás články na téma "pastelky, Václav Havel, nebo čarodějnice" nějak zajímali. Teď se ale tohle týdenní téma docela hodí.

Cesta za lepším životem

Vlastně by se tahle má životní etapa dala takto klidně nazvat. Den co den se snažím vymýšlet krůčky k tomu, abych směřovala dál, k něčemu smysluplnému, k něčemu mnohem lepšímu, co by můj život konečně mohlo pořádně naplňovat. Znáte takové ty doby, kdy se vám střídá problém za problémem, nic vám nevychází a vám prostě nezbejvá nic jinýho, než si říct STOP? Tahle stopka se mi před očima ukázala během těchto dní už několikrát.

Co když ale stále nevím jak začít?
Chtělo by to dostatek času na přemýšlení, někam odjet, vyčistit si hlavu, uvědomit si, co vlastně chci... a ikdyž vím, co chci, nejdůležitější je UDĚLAT NĚCO PRO TO. Ale já přesně vím, jak by měl vypadat dobrý začátek. To bych musela vymazat svou hnusnou minulost, svýho ex, naše vzpomínky. Jenže to ja ta nejtěžší věc, co můžu udělat. Nejde to a jedinej způsob, jak tomu aspoň trochu pomoct, je jeden člověk. Kterej mě vždycky postavil zpátky na nohy a kterej mi pomohl přijít na jiný myšlenky.

Koukám do hrníčku s kafem, kouř mi mizí před očima a směřuje někam nahoru... Představuju si v tom kouři vzpomínky. Kéž by mohly taky tak lehce zmizet, vypařit se... Nejradši bych si udělala nový kafe, ze kterého by vycházel nový kouř, nový život... nový smysl. Ne, vylejvat ho nebudu. Pěkně si to vypiju a budu muset snést to, co jsem si způsobila. Nic není bez viny.

Pořád doufám, že nový a lepší život začne náhodou, ani to nebudu čekat a prostě ho začnu žít. Ale zatím jsem jak na horské dráze... nahoře..pak zas dole.

Dala bych cokoliv za to, abych mohla dlouhodobě říct: jsem doopravdy šťastná.


Happy B. Day Klér

2. ledna 2012 v 10:59 | K.W. |  O životě
2.1. Tomuhle dni patří moje stárnutí. Den, kdy si vždycky hned připomenu, jak mi ten život vlastně utíká, co jsem v něm zažila a co zatím ještě ne. 2012, Tenhle rok bude můj přelomovej. Poslední rok si budu moct užívat svá dětská léta, kdy za sebe ještě nebudu mít tak velkou zodpovědnost. Pokud se vůbec nějaké zodpovědnosti dožiju, díky tomu slavnému konci světa, že? Podle mě je to kec a já tu budu muset žít ještě hodně dlouho. Pěkně děkuju. Zdálo se, že novým rokem začne vše špatně. Tenhle rok mi totiž chyběla novoroční pusa od toho..mýho...ex...(nemám ráda to označení..) Vlastně jsem se nemohla odkopat od zoufalství. Ale včera odpoledne se to začalo měnit. Pár lidí mi hrozně zvedlo náladu a já si připomenula, že i bez něj se dá žít. Jo, já to zvládnu! Takovou radost bych ti Davide Žabenský neudělala! Neudu zničená a v žádným případě nebudu brečet! Tohle je můj den, kterej už ti nepatří! Ani se mi neopovažuj napsat k narozkám...


The Art of Getting By - recenze

1. ledna 2012 v 18:01 | K.W. |  Filmy
Ahoj lidi:)

Ráda bych pro vás udělala recenzi na film "The Art of Getting By". Na romantický film, který se ale i hodně zabejvá psychologií hlavní postavy.

Fa29e6abcemavrkza_34071_4322db67d2_large

Celý film je o životě jednoho mladého kluka. Jmenuje se George. Se svým životem není spokojený a neví co od něj má vlastně čekat. Říká si, že je všechno zbytečný, že stejně jednou umře a kašle na školu. Kvůli těmto úvahám a nicnedělání nemá moc přátel a ani zkušenosti z holkami.

Jenže čistě náhodou potká jednu, Sally, která mu "nečekaně" změní celý jeho život. Ukáže mu směr, jakým se má upínat a on v sobě oběvuje talent v malování.

Problém je v tom, že holku pomalu ztrácí. Neví, jak jí má dát najevo svou lásku, nemá s ní zkušenosti. Když mu ona ze srandy nabýdne sex, vezme to jako výsměch a vzdálí se od ní.

Ona začne chodit s malířem, kterýho George bral jako svůj vzor a když to zjistí, ukončí s ním veškerý kontakt.

George se rozhodne pro lepší život, úspěšně si dodělá maturitu a nakonec oba se Sally zjistí, že patří k sobě.

Film se mi vážně líbil... protože v něm hrají mí oblíbený herci. Líbí se mi děj i celkový pochod myšlenek v Georgovo hlavě.

Doporučuju ke shlédnutí...;)

Krom toho ONA!! je vážně herečka s velkým H!